Na GT dominovaly Sky a Sunweb, Quick-Step Floors hromadil etapové triumfy

 

Ročník 2017 byl výjimečný v tom, že Chris Froome zlomil dlouholeté čekání na double, které se naposledy podařilo Marcu Pantanimu v sezóně 1998. Britský jezdec se zároveň přiblížil k největším legendám Staré dámy a chybí mu už jen jedno vítězství, aby se dostal na úroveň Merckxe a spol. Ze svých pozici mírně ustoupil Movistar, který se musel uklidnit "jen" s druhým místem Naira Quintany na Giru. Španělská sestava nebyla tentokrát taková dravá jako v minulosti, velmi jí poškodila ztráta Alejandra Valverdeho.

 

Na uvolněné místo se posunul Sunweb. Německá sestava získala maglia rosa, v podobě Toma Dumoulina představila nového vítěze GT a výborně se prezentovala i na Tour de France. První rok na cyklistické mapě byl úspěšný pro Bahrajn - Merida, Vincenzo Nibali nezklamal a dvakrát se dostal na stupně vítězů. Samostatnou kapitolou byl Quick-Step Floors, který válcoval soupeře na každé GT a konečný výsledek šestnácti vítězství byl obdivuhodným počinem.

 

 

Radost Sunwebu po triumfu Dumoulina na Giru (© LaPresse/Fabio Ferrari)

 

 

 

Dobýt dvě Grand Tour v jedné sezóně bylo velkým lákadlem už pro Alberta Contadora, ale tuto mimořádně těžkou misi zvládl až Chris  Froome. Definitivně se mu podařilo mimořádně přesně naprogramovat svou výkonnost, aby nenašel přemožitele ani na Tour, ani na Vueltě. Nepochybně mu k tomu dopomohly i zkušenosti, vždyť tuto kombinaci si předtím vyzkoušel třikrát. A tento úspěch by nedosáhl bez stoprocentní podpory celého týmu Sky a i spolujezdců, kteří ho doprovázeli na těchto závodech.

 

Na Tour de France působil místy strnulým dojmem, marně jsme čekali na jeho zdrcující nástupy v kopcích, ale na francouzských silnicích měl všechno pod kontrolou. Konkurenti mu nedělali vážnější problémy, horské etapy si pohlídal, aniž musel sáhnout do rezervoáru sil, který byl určen pro Vueltu, a klasifikaci rozlousknul až v závěrečné časovce. Froome nepodal na Staré dámě výjimečný výkon, ale z hlediska strategie dobýt i Vueltu to bylo bezchybné představení. Je třeba dodat, že takový komfort by si nemohl dovolit bez silné týmové podpory, které velel nekompromisní Mikel Landa.

 

 Na Vueltě to byla z jeho strany úplně jiná písnička. Od začátku závodu byl velmi sebevědomý, živější, až nedočkavý. Od úvodních etap sbíral na své konto potřebné vteřiny, až do časovky jednotlivců předváděl suverénní a nezastavitelný výkon. Jediné zaváhání přišlo po ITT, ale Los Machucos mu nepodlomil nohy a rozdíl získaný v časovce už byl definitivní. Chris Froome tak přesně věděl, co má dělat během dvou měsíců od Tour de France až do skončení Vuelty, a nikdo ze soupeřů mu nepřekazil jeho precizní plán. Energii, kterou ušetřil na TdF, mohl okamžitě spálit během prvních dní Vuelty, ale v zásobníku mu stále zůstalo dostatek energie, aby si udržel vysokou výkonnost až do Madridu. V tomto směru Sky odvedl výbornou práci, bez britského harmonogramu by Chris Froome měl mnohem menší šanci získat double.       

     

Tým Sky to měl dobře připravené i na Giro, ale dvojice lídrů Geraint Thomas a Mikel Landa trpce zaplatila za hromadný pád v deváté etapě. Thomas skončil na akci po dvanácté etapě a nedostal šanci otestovat své danosti na Grand Tour. Náladu si vylepšil na TdF, kde vyhrál úvodní časovku a čtyři dny nosil žlutý dres. Mikel Landa zůstal bojovat na Gire až do konce a ve druhé části závodu předváděl v horách skvělé výkony. Odměnou mu byl vrchařský dres a vítězná etapa na Piancavallo. Pak se ukázal ve výborném světle i na Tour, kde lámal konkurenční výpady proti Froomovi a téměř se dostal na pařížské pódium. Chyběla mu jen jedna vteřina. Tým Sky měl dva jezdce v Top 10 i na Vueltě, šestou příčkou zaujal Wout Poels.

 

 

Chris Froome (© Russ Ellis / Team Sky)

 

 

 

Sté Giro nabídlo velmi náročnou trasu v kopcích a měla to být pastva pro vrchaře, ale Tom  Dumoulin využil sedmdesát kilometrů v časovce, aby se postaral o jedno z největších překvapení sezóny. Holandský cyklista dokonale zaskočil své soupeře, kteří marně čekali, že v jedné z horských etap "praskne". Sice překonal dvě krize na Stelviu a v devatenácté etapě, ale s oběma těžkými situacemi si poradil velmi dobře, protože zde mohl velmi snadno přijít o klasifikaci. A tato silná vůle může být jeho velkým benefitem v následujících ročnících.

   

Tom Dumoulin náramně vytěžil z velké porce časovkářských kilometrů, která na Grand Tour dokáže dělat větší rozdíly než cílové stoupání, ale jezdec týmu Sunweb byl velmi silný i v horských etapách. Perfektní výkon předvedl na Blockhaus, na Oropě dokonce zvítězil a v některých momentech doslova brnkal na nervy vyhlásenejším vrchařům. Z jeho chování sršelo sebevědomí a korunovace v Miláně jen potvrdila jeho ambice, které před akcí mohly vypadat nadnesené. Dumoulin tak předvedl v této sezóně ideální typologii na GT. Je stejně silný v kopcích i časovkách, a když se k tomu přidá bojovnost, jakou předvedl na zmíněném Stelviu, můžeme očekávat, že v dalších ročnících bude velkým hráčem na třítýdenních závodech.

 

Na italské Grand Tour měl být jeho hlavním pomocníkem Wilco Kelderman, ale toho v deváté etapě zastavil stejný pád jako borce z týmu Sky. Pak se dokázal náležitě připravit na Vueltu a od poloviny závodu tam bojoval o stupně vítězů, ale Anglíru mělo jiný pohled na jeho postavení v klasifikaci. Se čtvrtou příčkou byl však maximálně spokojený, protože znovu našel své nohy na GT. I Kelderman působil v kopcích dobrým dojmem a skvěle zvládl i časovku v třetím týdnu, takže v Sunwebu našli potřebného partnera pro Toma Dumoulin.

 

Německá sestava mohla slavit i na Staré dámě. Michael Matthews a Warren Barguil vyhráli po dvě etapy a v Paříži vybojovali zelený a puntíkatý dres. Australský jezdec se nadřel, aby využil jedinečnou šanci prosadit se v bodovací soutěži, a v této výpravě mu velmi pomohly kvalitní úniky. I Barguil se prosadil aktivní jízdou, vítězství na Izoardu si bude velmi dlouho pamatovat, a nakonec se mu podařilo finišovat na desáté příčce v GC.

 

 

Pěkné výsledky na Grand Tour dosáhl i Bahrajn - Merida. V prvním roce své existence vybojoval dvě pódia na Giru a Vueltě. Velkou chuť závodit ukázal Vincenzo  Nibali, který sice ani v jednom případě nebyl na akcích nejsilnějším jezdcem, ale díky své nezlomnosti vždy urval pódium v ​​závěrečných dnech. Na Giru se dostal na třetí místo po učebnicovém sjezdu ze Stelvia a vítězství v Bormiu a chybělo mu jen málo, aby se v milánské časovce dostal i před Quintanu. I na Vueltě se prezentoval značnou soutěživostí, ale bylo vidět, že mu dělají problémy krátké cílové dojezdy. Smůlu měl v dvacáté etapě, když spadl před Anglíru a místo toho, by honil Frooma, musel bránit druhou příčku v GC. Nibali tak přežil velmi dobrý ročník z hlediska GT a přesvědčil, že na největších etapových závodech má stále co nabídnout.

 

 

Vincenzo Nibali na pódiu (© LaPresse/Marco Alpozzi)

 

 

 

Nairo Quintana nepřidal do své sbírky další triumf. Na Giru se neukázal ve své nejlepší formě, jinak si nelze vysvětlit skutečnost, že nevyužil dvě krize Toma Dumoulina, který ho připravil o růžový dres. Sice vyhrál těžký horský dojezd na Blockhaus, ale více toho nepředvedl. Možná mu uškodila ohlášena část na Tour de France, takto se dostal do situace, kdy se nepředvedl ve špičkové formě ani na jednom z těchto akcí. Ani jeho kolegové na tom nebyli lépe, Movistar vyhrál jen dvě etapy na Grand Tour, kromě Quintany se těšil na Giru i Gorka Izagirre. Španělská sestava ztratila Alejandra Valverdeho, který byl připraven na Tour a Vueltu, takže bez něj byla na zbylých dvou GT téměř neviditelná.

  

Bez stupňů vítězů ukončil kariéru AlbertoContador. Na Tour de France již tradičně spadl, a i když se snažil bojovat až do konce, více než deváté místo nezískal. Stylovějším způsobem se však prezentoval na Vueltě. Na začátku o sice postihly zdravotní problémy, které mu zkomplikovaly cestu v GC, ale pak převedl krásnou útočnou jízdu během několika dní, která vyvrcholila na mýtickém Anglíru. Pistolero tak zakončil kariéru posledním výstřelem na jednom z nejtěžších stoupání v Evropě.

 

Průlomové pódium získal na Vueltě Ilnur Zakarin. Ruský jezdec se jevil velmi dobře už na Giru, kde obsadil páté místo, ale danosti na GT naplno rozbalil až na Vueltě, kde si poradil s prudkými kopci závěrečného týdne a vyšla mu i časovka jednotlivců. Na Staré dámě si užil premiéru na pařížském ceremoniálu Rigoberto Urán, který si zavzpomínal na sezóny 2013 a 2014, když stál na stejné pozici na Giru. Kolumbijský závodník patřil mezi nejsilnější jezdce na trati a neudělal ani jednu chybu, kterou by se připravil o stříbrnou pozici.

 

Úplně jiným stylem se prezentoval Romain Bardet, který měl před sebou jen celkový triumf. Sympaticky se snažil nabourat suverenitu týmu Sky, ale britská hráz něj byla nezdolná. Taková námaha ho téměř stála místo na stupních vítězů, ale jedna vteřina zahrála ve prospěch domácího mazlíčka, který bude bojovat o žlutý dres i příští sezónu.

 

 

Romain Bardet při triumfu na Tour de France (© Slipstream Sports)

 

 

 

Maximální spokojenost s výsledky na GT musí panovat v týmu Quick-Step Floors. Parádní jízdu odstartoval Fernando Gaviria na Giru, 23letý jezdec při debutu na třítýdenní akcí vyhrál čtyři etapy a bodovací soutěž a pro jeho pokrok bylo velmi důležité, že tento náročný závod dokázal absolvovat v plném znění. A Quick-Step tu potěšil i Bob Jungels, který obsadil osmou příčku v GC. Na TdF to byla za vítězná šou Marcela Kittela. Německý borec ukořistil pět etap a měl na dosah i zelený dres, ale nakonec ho zlomila choroba spojená s únavou a do Paříže nedošel. A v pořadí statečně bojoval Daniel Martin, který na Staré dámě vydoloval šesté místo. Belgická sestava úřadovala i na Vueltě. Jedinečnou příležitost využil Matteo Trentin, který si užil pozici nejrychlejšího jezdce v týmu a také na celém závodu, a vyhrál čtyři etapy. Pro italského cyklistu to musel být jedinečný zážitek.

 

Šest triumfů získal Sunweb, které mu zajistily jeho největší hvězdy. Po dvě vítězství ukořistili Dumoulin, Matthews a Barguil. Pětkrát se radoval Lotto - Soudal a bylo zajímavé, že tentokrát to nebylo zásluhou André Greipela. Německý sprinter získal pouze jednu etapu na Giru, na TdF obešel naprázdno. Belgické seskupení však předvedlo výborný týmový výkon na Vueltě, kde vybojovalo čtyři výhry po únicích. Dvakrát se prosadil Marczynski, polský jezdec nezapomene na tuto edici do konce života, a vytáhli se také Armée s De Gendtem.

 

Po čtyři vítězství získaly Bora - Hansgrohe (Pöstlberger, Sagan, Bodnar, Majka), tým Sky, který potáhl dvěma výhrami na Vueltě Froome, ke kterému se přidali Landa s Thomasem. V této společnosti se ocitla i Astana. Pro kazašskou sestavu nejdříve ukořistil kvalitní triumf Fabio Aru, který se vytáhl na TdF na La Planche, potom ji potěšily výkony Miguela López, který se prosadil ve dvou horských dojezd na Vuelta, a jedno vítězství tu přidal i Alexej Lutsenko. Tři hezké triumfy přibyly do sbírky Lotto - Jumbo. Jos van Emden ovládl závěrečnou časovku na Giru, Dylan Groenewegen dominoval v prestižní sprinterské pařížské etapě a na Staré dámě byl úspěšný i Primož Roglič, který ukořistil horskou etapu končící přes Galibier.