V klasifikaci týmů úřadovaly Sky a Quick-Step Floors, Movistar klesl, Sunweb je silnější

 

 

 

 

Tým Sky. Britská sestava přežila jeden z nejlepších ročníků své historie. Chris Froome po několika pokusech ovládl Tour - Vuelta a Sky ovládl i několik kvalitních klasik. Froomova vítězství na zmíněných Grand Tour patří mezi největší události posledního období a toto double je vyvrcholením několikaleté snahy týmu, který se pokouší udávat trendy na třítýdenních závodech a využívat při tom i nestandardní postupy. V tomto směru splnili svůj úkol stoprocentně. Kromě toho mohli být úspěšní i na Giru, ale Thomase s Landou zastavil nešťastný pád. Oba si to částečně vynahradili celkovými vítězstvími na menších závodech, britský cyklista ukořistil Tour of the Alps a Landa zvítězil v Burgosu. Tým Sky úřadoval i na Paříž - Nice, Sergio Henao zde dokázal pokořit Alberta Contadora o dvě vteřiny.

 

Z pohledu jednorázovek byl jejich dominantním jezdcem Michal Kwiatkowski. Polský závodník opět předvedl své nejlepší výkony a triumfoval na takových závodech jako Strade Bianche, Milán - San Remo a Clásica Ciclista San Sebastian, čímž uspokojil svého zaměstnavatele, který už potřeboval razantního cyklistu na jednodenní akce. A tým Sky triumfoval i na Cyclassics Hamburg, kde byl nejrychlejší Elia Viviani. Kromě zmíněných osvědčených jezdců zaujal i talentovaný Gianni Moscon. Italský borec umí jezdit časovku, je silný i v kopcích, má dobrou koncovku a problémy mu nedělají ani dlažební kostky, proto právem patří mezi cyklisty s největší perspektivou. Ale pokud se chce jednou zařadit mezi ty největší hvězdy, musí dokázat zkrotit svou temperamentní povahu.

 

 

Elia Viviani s triumfem ve Francii (© Courtesy Tour Poitou-Charentes)

 

 

Quick-Step Floors. Belgické seskupení v tomto roce jasně deklarovalo svou vítěznou mentalitu, když dosáhlo největší počet triumfů z WT celků. A dokázalo dominovat tak na etapových závodech, jakož i klasikách. Vítěznou sérii odpálilo na samém začátku sezóny pěti výhrami na Tour de San Luis a v tomto trendu pokračovalo až do poslední WT akce, když Gaviria ovládl čtyři etapy na Tour of Guangxi. Quick-Step Floors potáhli svými vítězstvími sprinteři, GT si podělili rovným dílem Gaviria, Kittel a i Trentin a německý rychlík dominoval i na Dubai Tour, kde získal tři etapy a celkový triumf.

 

Na jarních klasikách se mimořádně dařilo Philippu Gilbertovi, který přidal do své sbírky vítězství na Tři dny De panne, Ronde a Amstel Gold Race. V tomto směru neměl v belgickém týmu konkurenci. Po dvě druhá místa na ardenských klasikách vybojoval Daniel Martin a Zdeněk Štybar přišel na velodrom v Roubaix na druhé příčce. Byla škoda, že před Ardenami se jim zranil Julian Alaphilippe, který patří k tomu nejlepšímu, co soutěží na zvlněných jednorázovkách. Quick-Step nezůstal bez úspěchu ani na etapových závodech. Daniel Martin se dostal do Top 10 na TdF a zaznamenal několik výborných výsledků i na WT závodech a na Giru se objevil mezi nejlepšími Bob Jungels, proto můžeme říci, že Patrick Lefevere namíchal v tomto roce ten správný mix, který dokázal být úspěšný na různorodých závodech.

 

 

Bob Jungels a Julian Alaphilippe (© LaPresse/Marco Alpozzi)

 

 

BMC. I americký celek dokázal zabrat na více typech akcí. Greg van Avermaet po své nejúspěšnější sezoně v kariéře přinesl triumfy na E3, G-W a Paříž - Roubaix, což udělalo z BMC nejúspěšnější celek na pavé v této sezoně. A belgický borec k tomu přidal i celkový triumf na Tour de Luxembourg. V časovkách jednotlivců dokázal vítězit Rohan Dennis a BMC byl tradičně úspěšný i v TTT. V tomto ročníku vyhrál čtyři týmové časovky, ale na světovém šampionátu se musel spokojit "jen" se stříbrnou medailí, ale i druhá příčka byla potvrzením vysoké kvality BMC v této disciplíně.

 

Na etapových závodech dostal značnou podporu Richie Porte, který tuto důvěru dokázal splácet. Australský jezdec vyhrál TDU a Kolem Romandie, na Dauphiné skončil druhý, ale na Tour de France měl opět smůlu, když mu překazil plány těžký pád. Na začátku sezóny získal dvě etapy a celkový triumf na Kolem Ománu Ben Hermans, do výborné formy se dostal i Dylan Theuns, který triumfoval na Tour de Wallonie, Kolem Polska a Arctic Race Norway. Americké seskupení vybojovalo druhý nejvyšší počet vítězství v ročníku, o které se postarala stabilizovaná sestava.

 

 

Richie Porte útočí na Willunga Hill

     

 

Sunweb. Mezi WT celky udělal největší výkonnostní růst. Mimořádně mu pomohl úspěch Toma Dumoulina na Giru, po kterém stouplo sebevědomí celému seskupení, a tato pozitivní vlna se projevila i na Staré dámě. V této sezoně získal růžový dres a na největších závodech na světě zelené (Matthews) a tečkované tričko (Barguil), plus čtyři vítězné etapy. A když se k tomu připočte čtvrté místo v pořadí na Vueltě, co se podařilo Keldermanovi, německá sestava se zařadila mezi elitní týmy pro Grand Tour.

 

V této sezoně sice nedosáhli velký počet triumfů, ale všechny úspěchy měli značnou cenu. Dumoulin se stal celkovým vítězem i na BinckBank Tour a vyvrcholením celoročního progresu byl světový titul v týmové časovce, na který může sáhnout jen skutečně silný celek. Parta kolem Toma Dumoulina a Michaela Matthewse tak získala živnou půdu pro následující sezóny, v nichž musí mít jen ty nejvyšší ambice.

 

Trek - Segafredo. V tomto celku byl nejvýznamnější osobností Alberto Contador. Španělský reprezentant na konci kariéry bojoval o celkový triumf na P-N, v Katalánsku a Baskicku, do týmu přinesl dvě místa v Top 10 na Tour a Vueltě a k tomu přidal jeden etapový triumf. Contadorova přítomnost slibovala výsledky, ale na druhé straně zaměstnávala značnou část týmu, takže takový Jarlinson Pantano musel většinou odhodit své vlastní ambice. Z tohoto sevření se dokázal dostat Bauke Mollema. Holandský závodník obsadil na Gire sedmou příčku v GC a na Tour vyhrál etapu, ale dařilo se mu i na týdenních etapákoch. Na Tour of Guangxi obsadil druhé místo v pořadí a stal se celkovým vítězem v San Juan, proto v té následující sezóně může být spokojeně hlavním lídrem Treku na etapových akcích. A jeho bonusem je i to, že dokáže jezdit i na klasikách, jak to předvedl v San Sebastianu a Montrealu.

 

 

Alberto Contador v Baskicku (© 2017, Karlis Medrano)

 

 

Americký celek nepotěšily výkony Johna Degenkolba, který po loňském těžkém pádu (ještě během tréninku v dresu Giant - Alpecin) stále zaostává za očekáváním. Německý jezdec vybojoval jen jedno vítězství (Dubai Tour). Na jarních klasikách nepatřil mezi ty úplně nejlepší, ale místa v Top 10 na MSR, G-W, Ronde a Paříž - Roubaix mohou být pro něj tím správným povzbuzením, aby se opět dostal na svou někdejší úroveň. Na zranění doplatil Giacomo Nizzolo, který kvůli zdravotním problémům vynechal větší část sezony a má za sebou komplikovaný ročník. Jasper Styven se soustředil na hlavní kostkové klasiky, kde se mu nejvíce dařilo na Paříž - Roubaix (4. příčka), ale jeho potenciál je vyšší než letošní výsledky. Z mladých jezdců se chytil Mads Pedersen, dánský borec dominoval na Tour of Denmark a Tour du Poitou Charentes.

 

 

Movistar. Španělská sestava v minulé sezoně ovládla žebříček týmů, nyní klesla na šestou pozici. A přitom přežila perfektní první část ročníku. Alejandro Valverde vyhrával, kde se dalo, do společné pokladny přivedl jedenáct triumfů. Španělský jezdec úřadoval na klasikách i etapových závodech, ale v mimořádném rozletu ho zastavil pád v první etapě na TdF, který se stal osudným nejen pro něj samotného, ​​ale i pro celý Movistar. Jak se později ukázalo, Movistar ve druhé polovině ročníku nenašel nikoho, kdo by nahradil zraněného Valverdeho a vyčerpaného Quintanu.

 

Nairo Quintana se předvedl v dobrém světle, vždyť ovládl Kolem Valencie a Tirreno - Adriatico a na samotném Gire finišoval druhý v pořadí. Potom ho však vypojila z provozu účast na Tour, kde se sice snažil vyždímat ze sebe maximum, ale únava po italské GT byla příliš velká. Movistar tak neměl silného lídra na nejdůležitějších závodech v sezóně a totéž platilo i o Vueltě - Valverdeho výpadek se ukázal jako velmi bolestivá ztráta. Takoví jezdci jako Anacona či Amador si splnili svou podpůrnou roli na Giru, ale pak už nenašli energii, aby dosáhli druhý výkonnostní vrchol v sezóně. Velký potenciál předvedl Marc Soler, který skončil třetí v Katalánsku a sedmý ve Švýcarsku, a právě z něj se může stát následovník odchozích španělských jezdců na GC.

 

 

Nairo Quintana na pódiu (© LaPresse/Gian Mattia D'Alberto)

 

 

Orica - Scott. Australské seskupení vsadilo na mladé borce jako sourozenci Yatesovci a Esteban Chaves, ale ti přežili náročné momenty na Grand Tour. Simon Yates obsadil sedmé místo na Tour, Adam Yates skončil na Giru devátý, přičemž oba mysleli na lepší výsledky. Estebana Chávese zradilo zraněné koleno, takže nebyl potřebně fyzicky připraven na třítýdenní závod. V sestavě se objevil Roman Kreuziger, který měl pomáhat těmto talentovaným závodníkům, a jeho nejlepším výsledkem byl triumf na rakouské akcí PRO Ötztaler 5500. Na etapových závodech tak vybojoval triumf jen Damien Howson, který ovládl Herald Sun Tour.

 

 

Bora - Hansgrohe. Německý tým se umístil na osmé příčce, v prvním roce v nejvyšší kategorii je to velmi dobrý výsledek. Seskupení táhli Peter Sagan, Sam Bennett a Rafal Majka. Všichni tři byli úspěšní, ale zároveň jim vše nevyšlo úplně podle představ, takže v příští sezoně mohou přinést ještě lepší výsledky pro svého ambiciózního zaměstnavatele.

 

Ag2r. Hlavní postavou celku je Romain Bardet, kolem kterého se buduje parta, která mu má pomoci vybojovat žlutý dres na TdF. V tomto roce vsadil francouzský cyklista vše na Starou dámu a bylo sympatické, jak mu v tom pomáhali jeho kolegové, kteří se pro něj maximálně obětovali a nebáli se postavit proti týmu Sky. Přestože se jim nepodařilo obrat britskou sestavu o maillot jaune, pracovní morálce zůstala na vysoké úrovni. Etapové závody si užíval i Domenico Pozzovivo. Na Giru obsadil pěknou šestou pozici a do nejlepší desítky se vešel na Abu Dhabi Tour, Tirreno, Tour of The Alps, ve Švýcarsku a v Polsku.

 

 

Etapový triumf Romaina Bardeta na TdF

 

 

Francouzské seskupení ovládlo jednorázovky Tre Valli Varesine (Alexandre Geniez) a bylo úspěšné i na Paříž - Bourges (Barbier) či Tour du Limousin (Vuillermoz). Stále lepší výkony na kostkách předvádí Oliver Naesen a 27letý borec vybojoval i titul belgického šampiona v silničním závodu. Svou výkonnost zlepšuje Pierre Latour, který má potenciál, aby se brzy prosadil na hlavních etapových závodech.

 

Cannondale - Drapac. Americkému týmu se nejvíce dařilo na Grand Tour, ve všech třech případech dostal svého zástupce do elitní desítky. Největší úspěch dosáhl Rigoberto Uran, který vybojoval druhou příčku na Tour a svého zaměstnavatele patřičně zviditelnil na pařížském pódiu. Kolumbijský cyklista vyhrál i klasiku Milán - Turín, proto musí být Jonathan Vaughters velmi spokojen, že si ho v náročných časech udržel v týmu i pro následující ročníky.

  

Dalšími hrdiny na třítýdenních závodech byly Davide Formolo (10. místo Giro) a Michael Woods (7. příčka Vuelta). Formolo jen potvrdil, že je stvořen pro nejtěžší akce v sezóně, ale pro Woodse to byl životní výkon a budeme zvědaví, jak s tím naloží v dalším období. Cannondale nikdy velmi nevyhrával, proto vděčně přijal etapový triumf Rollanda na Giru a Talanskeho na Kolem Kalifornie. Americká sestava měla vysoké ambice i na jarních klasikách, které se však nepodařilo naplnit Sepu Vanmarckemu. Jejich hlavní želízko v ohni spadlo na Kolem Flander, ale dokázali ho zastoupit Van Baarle, který na Ronde obsadil čtvrtou pozici, a Langeveld, který se dostal na pódium v ​​Roubaix.

 

Kaťuša - Alpecin. Týmu se švýcarskou licencí zajistil nejvíce triumfů Alexander Kristoff, který mimo jiné vyhrál titul evropského šampiona či Ride London - Surrey Classic. Norský cyklista byl pro seskupení potřebnou jistotou, neboť další jezdci nedisponovali takovým vítězným potenciálem. Na GT se mohli spolehnout na Ilnura Zakarina, který v tomto směru prožil nejúspěšnější sezónu. Na Vueltě se objevil na stupních vítězů po boku Frooma a Nibaliho a na Giru finišoval pátý. Zdá se, že ruský jezdec naplno rozbalil svůj potenciál, proto bude v následujících dvou letech jasným lídrem celku na nejdůležitějších akcích. Svůj už tradiční titul na etapových závodech ukořistil Simon Špilak, slovinský jezdec byl tentokrát nejsilnější na Kolem Švýcarska. Více se čekalo od Tonyho Martina, který vyhrál jen etapu na Okolo Valencie na začátku sezóny.      

 

 

Simon Špilak s triumfem ve Švýcarsku (© Tour de Suisse)

 

  

UAE Emirates. Ambiciózní projekt prožil poměrně dobrou sezónu. Louis Meintjes vybojoval na Tour de France osmé místo a na Vueltě skončil dvanáctý, takže jihoafrický jezdec rok po roce rekonstruoval svou výkonnost. Na etapových závodech byl viditelný i Rui Costa. Na začátku sezóny ovládl akci Abu Dhabi Tour a silný byl i v Ománu, ale v Evropě se mu příliš nedařilo. Na Giru a Vueltě nedokázal vyhrát etapu, nešlo mu ani v Ardenách, takže nejlepším výsledkem na starém kontinentu byla pátá příčka v GC na Kolem Švýcarska. Ve druhé části ročníku se probral Diego Ulissi, italský borec úřadoval na GP Montreal a Kolem Turecka. Na GT získali etapu Mohorič a Polanc. Více se čekalo od Sachy Modola, který sice vybojoval čtyři výhry, ale jen jedna z nich padla na WT akcí. Výrazněji se neprosadila ani předsezónní posila Ben Swift, který nesáhl ani na jedno vítězství. Jelikož majitelé tohoto celku mají jen ty nejvyšší očekávání, před budoucím ročníkem výrazně posílili palebný arzenál.

 

Lotto - Soudal. Belgická sestava se mohla opřít o tradiční harcovníky. André Greipel však vybojoval jen čtyři triumfy, to nejcennější dosáhl na Giru, a také sám musel vědět, že tato sezóna nepatřila mezi jeho nejpovedenější. Výraznou postavou celku byl opět Tim Wellens, který se prosazoval útočnou jízdou. Podařilo se mu vyhrát titul na Tour of Guangxi, ovládnout klasiku Grand Prix de Wallonie a po jedné etapě vyhrát v Andalusii a na BinckBank Tour. Velmi cenným jezdcem byl i Thomas de Gendt, který strávil stovky kilometrů v únicích, zač byl odměněn etapovým triumfem na Vueltě. Na španělské GT se prosadil dvakrát Tomasz Marczynski a jeden triumf zde získal i Sander Armée. V tomto ročníku působil zajímavě Tiesj Benoot, který se jevil jako ideální typ na kočičí hlavy. Tentokrát mu to však šlo lépe v klasikách ardenského typu, na Brabantském šípu finišoval třetí, a působivé výkony podával iv kopcích, vždyť na Critérium du Dauphiné skončil na dvanáctém místě v klasifikaci. Proto jsme zvědaví, co se skutečně skrývá v tomto talentovaném cyklistovi.

 

Bahrajn - Merida. V premiérovém ročníku se potvrdilo, že tým byl vybudován pro Vincenza Nibaliho. A právě italský borec vybojoval pro své mecenáše největší úspěchy. Dokázal se dostat na stupně vítězů na Giru a Vueltě, vyhrál Kolem Chorvatska a v závěru sezóny se prosadil na monumentu Il Lombardie. Nibali si splnil své závazky, vedení týmu mu připravilo nezbytné podmínky, takže v tomto směru vše klapalo na sto procent. Další vítězství přidal Sonny Colbrelli. Jako odolný sprinter úřadoval v jedné etapě na Paříž - Nice a ovládl jednorázovky Brabantský šíp a Coppa Bernocchi. Jeden triumf přibyl i na konto Giovanni Viscontiho, který ovládl Giro dell'Emilia. Zkušený cyklista patřil k hlavním pomocníkem Nibaliho a v této roli se opět našel Pellizotti.

 

 

Sonny Colbrelli v Dubaji (© Team Bahrain-Merida / @BettiniPhoto)

 

 

Velmi dobrý dojem zanechal Ondřej Cink, ale český závodník se rozhodl vrátit do horské cyklistiky. Svůj vysoký standard na týdenních etapových akcích ukázal Ion Izagirre. Španělský jezdec skončil třetí v Baskicku, pátý v Romandii a dařilo se mu i na ardenských klasikách, proto bylo velkou škodou, že na TdF nemohl ukázat svou výkonnost, protože spadl v úvodní časovce podobně jako Valverde. Více se čekalo od sprintera Niccola Bonifazia, který nezískal ani jednu výhru.

 

Astana. Kazašské seskupení čekalo dlouho na své první vítězství v ročníku, nakonec ho vybojoval v první etapě na Tour of the Alps Michele Scarponi. Jenže pak přišla obrovská tragédie a smrt oblíbeného italského cyklistu výrazným způsobem zasáhla fungování celé sestavy. A Astaně nepřidaly na pohodě ani zdravotní komplikace Fabia Arua, který vynechal Giro a musel přesedlat na Tour.

  

Z jakési letargie probral sestavu Jakob Fuglsang, který ovládl dvě etapy na Critérium du Dauphiné a stal se i celkovým vítězem akce. Dánský jezdec tak mohl přijít sebevědomý na Starou dámu, ale i on se zařadil do skupinky jezdců, kterých zde vyřadila ze hry smolařská kolize. Jediným lídrem tak zůstal Fabio Aru. Italský borec byl nejsilnější v páté etapě a dlouho bojoval o pódium, ale nemoc na konci závodu mu to znemožnila. Ve druhé části sezóny se pak výrazně prosadil Miguel López. Kolumbijský jezdec vyhrál etapu na Kolem Rakouska a v Burgosu a dvakrát byl úspěšný i na Vueltě, kde nakonec skončil na osmém místě v GC. López razantním způsobem potvrdil svůj značný talent a už se těšíme, jak bude létat v kopcích v následující sezóně. Astanu potěšil i celkový triumf Alexeje Lutsenka na Tour of Almaty a na konci ročníku se prosadil i LL Sánchez, který byl nejlepší na jednorázovce GP Bruno Beghelli.

 

 

Miguel López v Rakúsku (© Österreich Radrundfahrt, EXPA/ JFK)

 

 

Lotto - Jumbo. Nizozemská sestava dosáhla několik sympatických výsledků, ačkoli její v pořadí týmů patří šestnáctá pozice. Stále silnějším účastníkům na etapových závodech se stává Primož Roglič. V této sezoně ovládl Algarve a vysoko v pořadí skončil na Tirreno, v Baskicku a ve Švýcarsku a při tom všem dokázal vyhrát horskou etapu na TdF. Uvidíme, zda se mu podaří v budoucnu zabojovat i o celkové pořadí na GT. V tomto směru má bohaté zkušenosti Steven Kruijswijk, který je plně využil na Vueltě, kde finišoval devátý, přičemž holandskému jezdci předtím nevyšla účast na Giru. Na etapových závodech se prosadili i George Bennett a Lars Boom, kteří se těšili z celkových triumfů na Kolem Kalifornie respektive Tour of Britain. Lotto - Jumbo vybojoval prestižní výhry v závěrečných etapách na Giru (Van Emden) a Tour de France (Groenewegen) a nizozemskou sestavu potěšil zejména sprinter Dylan Groenewegen, jehož hodnota stále stoupá.

 

FDJ. Dvě největší hvězdy Thibaut Pinot a Arnaud Démare potvrdili svou pozici a do týmu přinesli největší úspěchy. Pinot útočil na stupně vítězů na Giru a chybělo mu jen velmi málo, aby se mu to podařilo, ale po bojovným výkonu byl velmi spokojen se svým představením během italských tří týdnů. V této sezoně mu velmi chutnaly i kratší etapové závody, na Ruta del Sol, Tirreno a Tour of the Alps vždy atakoval ty nejvyšší příčky v pořadí, ale na nejvyšší stupínek se dostal až na Tour de l'Ain. Na této akci se vytáhl i 21-letý David Gaude, který obsadil druhou příčku v GC a podle všeho má před sebou bohatou kariéru. Arnaud Démare vybojoval deset vítězství a mezi ty nejcennější patřil triumf ve čtvrté etapě na TdF a na jednorázovky Brussels Cycling Classic a GP de Deignan.

  

Dimension Data. Jihoafrické seskupení se muselo vypořádat se zdravotními problémy Marka Cavendishe, které výrazně poznamenaly jeho sezónu. Britský cyklista ukořistil jen jeden triumf, na Abu Dhabi Tour, proto museli nastoupit další jezdci, kteří by potáhli DD. V tomto směru byl nejúspěšnější Edvald Boasson Hagen. Tomu se podařilo ovládnout pořadí na Tour of Norway a Tour des Fjords a vybojovat etapový triumf na Staré dámě a Kolem Británie. Norský borec předváděl v tomto roce spolehlivé výkony a potvrdil, že se nachází ve velmi dobrém období své kariéry. Dimension Data byl viditelný i na Tour de Yorkshire, kde vyhrál klíčovou etapu a následně i klasifikaci Serge Pauwels, a podobným způsobem se prosadil na Tour de Langkawi Ryan Gibbons. Pěkné vítězství ukořistil i Omar Fraile, který byl v jedenácté etapě na Giru.