Dumoulinův triumf mění poměry na GT, Cavendish vyhrál jen jednou

 

 

 

O největší překvapení v ročníku se postaral Tom Dumoulin, který ovládl Giro d'Italia. Vítězství nizozemského jezdce bylo nečekané, protože si poradil se silnou a zkušenější vrchařskou konkurencí, která se chtěla vytáhnout na oslavě stoletého italského závodu. Zároveň jeho triumf znamená, že na Grand Tour se objevil další silný cyklista, který má velké předpoklady, aby na třítýdenních závodech tvrdil muziku v následujících ročnících.

 

Tom Dumoulin byl především považován na výborného časovkáře a kvalitního jezdce na klasiky ardenského typu, ale pohled na jeho typologii se změnil v roce 2015, kdy na Vueltě reálně bojoval o celkový titul. Tehdy přišel o vedoucí tričko v poslední horské etapě, ale našel schopnosti na GT, které se mu podařilo plně rozvinout na letošním Giru. Jezdec týmu Sunweb měl na Giru na své straně velkou porci časovkářských kilometrů, a nikoho nepřekvapilo, že to patřičně využil. Ale obdivuhodný byl zejména jeho vrchařský progres, když ho nezlomily ani těžké horské prověrky a takoví borci jako Quintana, Nibali či Pinot. A to byl rozhodující moment jeho triumfu na Giru – po tomto úspěchu je připraven osvěžit souboje o titul na Grand Tour.

 

 

 

  

Velkého výkonnostního růstu dosáhl i Dylan Teuns. 25letý belgický cyklista vybojoval premiérové tituly v kariéře, a to parádním způsobem. Jezdec týmu BMC disponuje jezdeckými schopnostmi na týdenní etapáky a ardenské klasiky. V první části sezóny se mu nejvíce dařilo na Valonském šípu, kde získal ve spurtu do kopce třetí místo, a vrchol jeho ročníku přišel na přelomu července a srpna, kdy ukořistil tři vítězství na etapových akcích. Nejdříve se prosadil dominantním způsobem na Tour de Wallonie, pak úřadoval na WT akci Kolem Polska a vítězné tažení zakončil triumfem na Arctic Race Norway. Kromě úspěchů v klasifikaci dosáhl v tomto krátkém čase i pět etapových vítězství a po takovém představení vyslal rázný signál pro svého zaměstnavatele, že ho může pasovat do pozice lídra na důležitých akcích.

 

Nejdůležitější výhru v dosavadní kariéře ukořistil George Bennett, který byl nejsilnější na Tour of California. Novozélandský borec dosud triumfoval jen před šesti lety na nižší akci Tour of Wellingtom, ale v Kalifornii předvedl velmi motivovaný výkon, když v pořadí odstavil dotírajícího Rafala Majku a Andrewa Talanskeho. Jeho ambice tak začínají logicky směřovat na Grand Tour. Na třítýdenních závodech poprvé v kariéře vybojoval Top 10 Michael Woods, kanadský jezdec zaujal sedmým místem na Vueltě. Woods překvapil na španělské půdě stabilními výkony v náročných horských etapách, do té doby se mu nepodařilo přesvědčit, že mu sedí dlouhé vrchařské prověrky v takovém zhuštěném programu.

 

 

 

 

Průlomový výkon na třítýdenních akcích předvedl i Jan Hirt. Český jezdec výborně zvládl náročné Giro, když finišoval na dvanácté příčce v pořadí, a tento výkon mu nakonec pomohl k přestupu do Astany, kde dostane kvalitní prostor pro další rozvoj. K pozitivním zjevům patřila i představení Ondřeje Cinka, který vstoupil do profesionální silniční cyklistiky nebojácným způsobem. Výborné výkony podával na TDU, Ruta del Sol, Strade Bianche a ve Švýcarsku, představil se na Tour de France, kde se však zranil, a kromě toho se i fyzicky a mentálně vyčerpal. Na francouzských cestách nakonec učinil definitivní rozhodnutí, že se vrátí zpět na horská kola. Jeho slibně rozvíjející se silniční kariéra tak měla jen velmi krátké trvání.

  

Aqua Blue Sport získal jenom tři výhry v této sezoně, ale dvě z nich byly pamětní. Nejdříve předvedl hrdinský výkon Larry Warbasse, který ve čtvrté etapě na Kolem Švýcarska udržel za sebou všechny favority na stoupání Villars-sur-Ollon po celodenním úniku a pro svůj tým vybojoval první vítězství v ročníku. Ještě větší parádu ukázal Stefan Denifl. I rakouský jezdec proměnil pobyt obránce na etapový triumf, ale podařilo se mu to na Vueltě a na brutálním kopci Los Machucos, kde ho nevystrašil ani razantní útok Alberta Contadora. Na Grand Tour jsme byli svědky velkého překvapení i na Giru, když úvodní etapa neskončila v rukách sprinterů, ale talentovaného Lukase Pöstlbergera z Bory, který využil závěrečný chaos ve městě Olbia.

 

 

 

 

 

John Degenkolb marně hledá svou slávu, kterou dosáhl v sezóně 2015 po triumfech na Milán - San Remo a Paříž - Roubaix. O rok později měl těžký pád v tréninkovém kempu a zdá se, že jeho výkony to ovlivnilo i v aktuální sezóně. Po pěti letech změnil působiště a v týmu Trek - Segafredo se měl stát nástupcem Fabiana Cancellaru na klasikách, ale zůstalo jen u přáních. Německý jezdec sice dokázal finišovat v Top 10 na úvodních třech monumentech, ale ani v jednom případě nepatřil k těm jezdcům, kteří rozdávali karty na trati. Degenkolb tak předvádí ústup ze svých pozici na pavé už druhý rok po sobě a na pohodě mu také nepřidalo, že se mu nedařilo ani na dalších akcích.

 Na Tour de France předvedl dva dobré sprinty, po kterých se dostal na pódium, na stupních vítězů se objevil i na Eschborn-Frankfurt, ale v sezóně vybojoval jen jeden triumf, na Dubai Tour. Odolný sprinter má tak před sebou velmi důležitou sezónu, ve které už bude muset ukázat své nejlepší kvality.

 

Vítězná mašina se zastavila i u dalšího německého reprezentanta, André Greipel byl naučen na více než čtyři výhry v ročníku. Pro jezdce jeho kalibru jsou zajímavé triumfy pouze na těch největších akcích, v tomto směru si polepšil jen jedním triumfem na Paříž - Nice a Giru. Už na italské GT se ukázalo, že jezdec týmu Lotto - Soudal má jakoby problém prosadit se v hektických koncovkách, někteří soupeři se ukázali být dravější. Zlepšení nepřišlo ani na Tour de France, právě naopak. Na francouzských silnicích nedokázal získat ani jeden triumf, což se mu naposledy na GT podařilo v roce 2007, kdy nezískal ani jednu výhru na Vueltě.

 

 

 

 

Greipel se nedokázal náležitě připravit na hektickou poziční jízdu v posledních momentech etapy, proto s jeho výkony vyjádřilo nespokojenost i vedení týmu. Německý jezdec se jakžtakž rozjížděl v závěru ročníku, když mu vyšlo několik menších jednorázovek, ale velký triumf už nezískal. Pro získání ztracené sebedůvěry se rozhodl zúčastnit na začátku roku na své oblíbené akcí Tour Down Under, kde má na kontě šestnáct vítězných zářezů.

 

Povedenější ročníky si pamatuje i Mark Cavendish, který v této sezóně získal jen jeden triumf, když ovládl spurt první etapy Abu Dhabi Tour. Britský cyklista doplatil na zdravotní problémy, několik měsíců ho trápila mononukleóza. Kvůli tomuto onemocnění téměř přišel o účast na Staré dámě, ale nakonec se mu podařilo překonat všechny zdravotní komplikace. No jeho pobyt ve Francii byl velmi krátký. Mark Cavendish tak přežil komplikovaný ročník, během kterého se ani nestihl dostat do své nejlepší formy.

 

 

 

 

Mezi negativní překvapení sezóny můžeme zařadit i výkony celku Movistar na Tour a Vueltě. Španělská sestava vždy disponovala významnou kvalitou na GT, ale ve zmíněných případech se jim to nepodařilo potvrdit. Absence Alejandra Valverdeho byla citelná, ale při jeho neúčasti se mohli více zviditelnit další borci. Na TdF se ještě snažil Quintana, který místy přitahoval pozornost, ale na Vueltě už chyběla Movistaru výraznější aktivita. Málo se ukazovali v únicích, slabě se bili o etapové triumfy, ale na druhé straně takoví jezdci jako Marc Soler nebo Richard Carapaz získali důležité zkušenosti, co se možná projeví v následující sezóně. 

 

Na sezónu nebude pamatovat v dobrém ani Richie Porte a to přesto, že vybojoval dva celkové triumfy na WT akcích. Vítězství na TDU a v Romandii měla být totiž jen předkrmem k tomu, co chtěl servírovat na Tour de France, ale nebezpečný sjezd v závěru deváté etapě zmařil veškerou snahu australského cyklistu. A to byla ohromná škoda, neboť do té doby Porte působil, že jezdí v životní formě. Podobnou nepříjemnou zkušenost prožil i Alejandro Valverde, který do Tour vyhrával na počkání, ale ani jemu nebylo dopřáno zazářit na největší akci na světě.