Martin Svrček
Cyklistická sezóna je náročná na paměť fanoušků, protože je rozložena do všech ročních období. Každý měsíc proto shrneme sumárum událostí, statistik, vyjádření a zajímavých informací. Tentokrát se ohlédneme za březnem.
V březnu se cyklistické epicentrum tradičně přesunulo do západoevropských bašt - Itálie, Francie, Španělska a Belgie. Hostily až osm WT akcí, právě březen a duben jsou na elitní eventy nejbohatší. Hlavní menu vytvořily etapáky Paříž - Nice, Tirreno - Adriatico a Kolem Katalánska, významné dlážděné klasiky, plus speciální klasiky - nejdelší a nejvšestrannější Milán - San Remo, prašná a zřejmě nejkrásnější Strade Bianche. Vrchaři a klasikáři v "měsíci knihy" podle očekávání zastínili sprintéry.
STALO SE
- Paříž - Nice a Tirreno - Adriatico ovládli Kolumbijci Henao (29, Sky) a Quintana (27, Movistar), kteří se dostávají do ideálního vrchařského věku, kdy mohou být s nabytými zkušenostmi ještě konzistentnější a silnější, zastínili nestárnoucího a druhá místa sbírajícího Contadora či zatím nevýrazného Frooma
- Greg Van Avermaet se ze smolaře transformoval na šampiona, v roce 2015 skončil na klasikách sedmkrát v top desítce bez vítězství, nyní vyhrál po sobě trojlístek Het Nieuwsblad, E3 a Gent - Wevelgem, jenom jako druhý v historii po Janu Raasovi (1981)
- Michal Kwiatkowski po téměř ročním čekání vyhrál obě významné speciální klasiky Strade Bianche a Milán - San Remo, když využil heslo "někdy nevyhrává nejsilnější, ale nejšikovnější", pro Sky získal historicky druhý monument
- do světla reflektorů se dostal klasikářský kontrast někdy přetaktizovaného Quick-Stepu a někdy příliš totální cyklistiku praktikujícího Sagana, ze kterého vznikla mediální psychologická bitva přesahující až do dubnových soubojů, paradoxně posledním "modrým" vítězem monumentu je právě jeden z hlavních aktérů "kauzy" Niki Terpstra (Roubaix 2014)
- pozitivem v kuchyni "podlahářů" je, že z týmů získali nejvíce vítězství i v třetím měsíci sezóny a zajímavé bude sledovat další výkony "restartovaného" Philippa Gilberta
- Alejandro Valverde zažívá ve věku 36 let ještě lepší, dokonce kariérně nejlepší vstup do sezóny, ze 16 soutěžních dní vytěžil už pět dílčích vítězství a čtyři v konečných klasifikacích, na druhý celkový triumf na Okolo Katalánska čekal osm let
- tým BMC si podmaňuje chronometry, po Valencii vyhrál i březnové týmové časovky na Tirreno - Adriatico a Kolem Katalánska
- Eriku Baškovi pozičně nevyšla obhajoba triumfu na Handzame Classic a skončil dvanáctý, ale na Gent - Wevelgem zaujal Juraj Sagan čtrnáctým místem a Matúš Štoček pátou příčkou v juniorské verzi
- italští manažeři Savio (Androni Giocatolli) a Citracca (Wilier Triestina) dostali od národní federace tříměsíční distanc, protože od jezdců požadovali peníze nebo přivedení sponzorů za místo v sestavě, tato kauza prohloubila krizi italské cyklistiky, která na rozdíl od uplynulých desetiletí nemá WT tým
ZAUJALO NÁS
ProCyclingStats
"Mezi nejmenším a největším cyklistou je rozdíl 40 centimetrů."
Web ProCyclingStats přinesl statistiky váhy a výšky 498 profesionálních cyklistů ve World Tour. Průměrná váha je 68,8 kilogramu a výška 180,9 centimetru. Nejtěžším cyklistou je Tom Stamsnijder (Team Sunweb), který vozí na kole 90 kilogramů. Nejsnáze se jezdí Kennymu Elissondemu (Team Sky) s 52 kilogramy. Nejvyšším mužem v pelotonu je Stijn Vandenbergh (AG2R La Mondiale) se 199 centimetry, který měří o 40 centimetrů více než nejnižší člen elitního pelotonu Samuel Dumoulin (AG2R La Mondiale). Pokud by spolu bojovali v úniku, byl by to komický pohled.
Porovnání 25 nejlepších sprinterů a vrchařů odhalilo, že vrchaři jsou v průměru pouze o 1,6 centimetru nižší (179,8 vs. 178,2), ale až o 7,5 kilogramu lehčí (64,2 vs. 71,7). Zajímavé také je, že Kolumbijci jsou v pelotonu jednoznačně nejnižší s průměrem 170,6 centimetrů, přičemž druzí Španělé vyrostli do průměrné výšky 178,7 centimetrů. Symbol malé cyklisty, Nairo Quintana, měří pouze 167 centimetrů.
Sean Kelly (Sticky Bottle)
"Mezi týmy je příliš velký rozdíl."
Sean Kelly, vícenásobný vítěz monumentů a šestnácti etap na Vueltě, vyzval k reformování cyklistiky. "Myslím, že by měl být stanoven strop pro nejlepší týmy, protože ostatní zaostávají a rozdíl mezi nimi příliš roste." Kelly navrhuje zavedení platového stropu nebo limitu na počet top jezdců v týmu podle žebříčků. Překáží mu filozofie týmu Sky, který prakticky skupuje konkurenční lídry. Podobně to prý kdysi dělal Merckxův tým.
Philippe Gilbert (Het Nieuwsblad, Cyclingweekly)
"V BMC jsem se někdy nudil."
V týmu Quick-Step znovuzrozený Philippe Gilbert přiznal, že během pěti let v dresu BMC neměl právě dobrý vztah s hlavním lídrem do dlážděných klasik Gregem Van Avermaetem. "Vždy na mě směřoval jakýsi zdrženlivý hněv. Nikdy jsem nerozuměl proč. Ale pokud někoho nemáte rádi, může to sloužit jako motivace. Já jsem nikdy neměl takový pocit," vysvětlil Gilbert, který nechce vyvolávat konflikty a dodal, že s Gregem se "vzájemně respektují ".
Také Van Avermaet přiznal, že s typologicky podobným spolujezdcem Gilbertem to nebylo jednoduché. Gilbert nedostával příležitosti na dlážděných klasikách a i proto se vrátil do Quick-Stepu. "V BMC to bylo jiné. Někdy jsem se nudil, protože jsme jeli na sprint a nebojovali jsme vpředu. Ale na mého bývalého zaměstnavatele nemám žádná špatná slova," dodal mistr světa z roku 2012.
CyclingTips
"Je to tak, první jízda na kole se konala před dvěma sty lety."
V roce 1817 se uskutečnila jedna z prvních jízd na kole v historii lidstva, kdy Němec Karl Drais vyzkoušel v Mannheimu jeho vynález. Konkrétně "Laufmaschine", tedy dřevěný běhací stroj bez pedálů, u nás nazývaný drezína.
Hledání efektivního dopravního prostředku, jakým je kolo, paradoxně urychlila přírodní katastrofa. Výbuch indonéské sopky Tambora v roce 1815 narušil ve většině světa počasí a zapříčinil "rok bez léta", jakousi miniaturní dobu ledovou. Jedním z následků bylo i hladovění a utrácení hospodářských zvířat, a tedy problémy s koňskou dopravou. Draisův stroj vážil asi 20 kilogramů. Někteří ho vítali jako zábavnou novinku, jiní se mu smáli.
Problémem bylo, že jezdci se bez pružení a brzd přesouvali zejména po chodnících, což vedlo ke kolizím s chodci. Po šesti měsících zakázali používání drezíny v Mannheimu, později ve velkoměstech jako Paříž, Londýn, New York nebo Milán. Zda jel Drais na prvním kole, nebo ne, to je spíše filozoficko-terminologická otázka. Ale nikdo mu už nevezme "heuréka" pocit z trojnásobně větší rychlosti a síly větru ve srovnání s chodci.
 Karl Drais |
