Lukáš Kubiš
Cyklistická sezóna je náročná na paměť fanoušků, protože je rozložena do všech ročních období. Každý měsíc proto shrneme sumárum událostí, statistik, vyjádření a zajímavých informací. Tentokrát se ohlédneme za květnem.
Hlavním tahákem byl jubilejní stý ročník Giro d'Italia. Jinými slovy, tři týdny kvalitní cyklistiky z patnácti regionů "italské boty", i ze slunečních ostrovů Sardinie a Sicílie i zasněženého kopce Stelvio. Pod křídly WT se premiérově šly moderní akce - klasika ve Frankfurtu a etapák Kolem Kalifornie. Kromě toho, alespoň nějaké elitní týmy se zúčastnily více než deseti menších závodů, zmiňme Baloise Belgium Tour, 4 dny Dunkerque, GP di Lugano, Kolem Japonska či norské duo plné krásných scenérií Kolem Norska a Tour des Fjords.
STALO SE
klasika ve finančním centru Evropy, ve Frankfurtu, byla tak promočená a chladná, že většina topfavoritů během dne odstoupila, což usnadnilo odolnému Alexandru Kristoffovi cestu za třetím triumfem v řadě a vyrovnáním místního rekordu Erika Zabela, paradoxně vyhrál před talentovaným synem legendy, spolujezdcem Rickem
- rychlík Fernando Gaviria (22) při debutu demonstroval, že potenciál zářit má kromě klasik a etapáků i na Grand Tours, když po čtyřech etapových vavřínech přešel přes hory až do cíle a získal i cyklámenový dres, přiblížil se tak k pomyslnému statusu nového krále sprinterů, který ukáže záda generaci Greipela a spol.
- boj o růžový dres byl nejvyrovnanější minimálně za posledních deset let, Nairo Quintana ho pouze jako třetí cyklista v historii ztratil až v poslední etapě, když ho Tom Dumoulin vyhrál jako první Holanďan, protože slabší stránky konkurentů (časovku) využil lépe než oni tu jeho (kopce)
- vítězství na Giru zaúčtovalo rekordních dvanáct zemí, zároveň Italové zažili historicky nejchudší ročník s jediným vavřínem, naopak velmi pozitivně dopadly debuty českých mladíků Jana Hirta (12.) a Michala Schlegela (45.)
- smůlu ve snaze o růžovou měl opět tým Sky, když Geraint Thomas doplatil na kolizi s policejním motorkářem a odstoupil už jako čtvrtý lídr týmu z posledních pěti ročníků, zatímco Adam Hansen (Lotto - Soudal) dokončil navzdory zlomené kostičce v dlani rekordní sedmnáctou Grand Tour v řadě
- Giro tradičně okořenila překvapivá vítězství z úniků i kuriózní momenty, například Tom Dumoulin stačil soupeřům mentálně i výkonnostně,
ale téměř doplatil na přirozenou lidskou potřebu a vynucené odběhnutí do pole, Javier Moreno byl vyloučen za postrčení soupeře, nebo zamilovaný Victor Campenaerts si vyžádal rande ukázáním nápisu na hrudi do kamer, za což dostal od rozhodčích pokutu 100 švýcarských franků
- Peter Sagan si připsal vítězství a předvedl show ve stylu "wheelie" i při sedmé účasti na oblíbené akci Kolem Kalifornie, zatímco "nejvíce postní" tým Cannondale získal zásluhou Andrewa Talanskeho WT triumf po více než 700 dnech
- nejvíce vítězství v květnu zaúčtovali Edvald Boasson Hagen a tým Dimension Data, zásluhou Norova suverénního tažení na dvou domácích akcích, avšak alespoň jedno vítězství zaznamenal každý z 18 týmů kromě Astany
ZAUJALI NÁS
Nieuwsblad.be
"Proč bylo Giro skutečným thrillerem, zatímco Tour často skončí zklamáním?"
Na belgickém webu se zamysleli nad důvody, proč byla italská Grand Tour napínavější, než bývá francouzská. Zaprvé, nádherně poskládaný jubilejní stý ročník skončil časovkou, ne sprinterskou etapou, a tak se opravdu rozhodovalo do poslední vteřiny. Zadruhé napětí zvýšily nepředvídatelné události jako kolize s policejní motorkou, a zejména "WC zastávka" Toma Dumoulina, která vyrovnala celkové pořadí.
Zatřetí, žádný tým nepřišel do Itálie v top síle, takže jsme neviděli celodenní strojní tažení týmu ve stylu Sky, tak jak se to běžněji stává na Tour de France. Giro bylo více o přímých soubojích lídra proti lídrovi. Začtvrté, závěrečný týden byl tak přeplněný horami, že všichni jeli na maximum a z vysoké tepové frekvence nedokázali útočit tak, aby získali výraznější časovou výhodu. Zapáté na Tour de France svazuje lídry až přehnaný tlak a stres, zatímco atmosféra Gira je zejména na startu a v cíli uvolněnější.
člen managementu o sponzorech (Cyclingtips)
"Teď dostávají velké týmy s 30 jezdci ročně více než 200 kol."
Paolo (nepravé jméno) pracuje v managementu uvnitř pelotonu. Pro web Cyclingtips porušil "omertu" - mlčení o struktuře sponzorských financí tekoucích do týmů. Mlčení, které je i obranou před konkurencí, protože o omezené množství financí se svádí podobný boj jako o antilopu na poušti Serengeti, píše autor.
"Oficiálně ji nikdo nezná. Ale neoficiální ji každý zná. Protože uvnitř pelotonu se každý zná s každým," říká o tajemné sponzorské struktuře Paolo. Dodavatelé kol a výbavy utratí za týmy, které se účastní Tour de France, ročně asi 80 až 120 milionů eur.
Finance od výrobců kol se výrazně navýšily na přelomu tisíciletí. Podle Paola dopingové kauzy Festina (1998) a Armstrong (2012) odehnaly mnohé velké firmy z jiných oblastí, a tak se otevřel prostor pro výrobce kol. Zároveň v USA zpomalil prodej horských kol, a tak se na silnici začaly ukazovat nové značky jako Cannondale (1997), Trek a Giant (1998), Specialized (1999). V roce 2005 se systém ProTour změnil na WorldTour, což zvýšilo stabilitu a konkurenci týmů, a tedy také zvýšilo nároky na sponzory.
V současnosti dostává elitní tým od výrobce kol cca 3,5 až 4,5 milionu eur ročně, pro-kontinentální tým cca 2,1 až 3,5 milionu eur ročně. Pokud tým nese název značky, tak suma ještě stoupá až k šesti milionům. Týmu poskytnou ročně 120 až 180 kol, pokud je to velký tým s 30 jezdci, tak i více než 200 kol. Další náklady dodavatele odcházejí na marketing či technickou podporu. Kola pro elitní peloton aktuálně dodává 16 firem, pouze Specialized a Canyon dvěma celkům.
| Pierre Rolland i takto děkoval svému kolu po triumfu na Giru (© Slipstream Sports) |
Luka Mežgec o gruppettu (CyclingWeekly)
"Není tu respektován kluk, který by řekl gruppetto a každý by zpomalil."
Sprinteři a slabí vrchaři dokáží přežít hory na Grand Tours pouze díky skupinkám, které vytvářejí, takzvaným gruppettům. Například osmnáctá etapa Gira obsahovala tři výstupy nad 2000 metrů nad mořem a favorité ji dokončili za necelé tři hodiny, zatímco sprintérům to trvalo v gruppettu o 35 minut déle. Šetří síly, aby přežili, a zároveň musí stihnout časový limit. Ve zmíněné etapě vyšel na plus 21 procent k času vítěze.
"Hodně informací získávám z auta a obvykle sleduji starší respektované jezdce," popsal chování v gruppettu Sam Bennett (Bora - Hansgrohe). "Na Tour sleduji Bernieho Eisela, který jde v pohodě a stabilně. Zde se snažím hledat Filippa Pozzata, ale jezdí způsobem nejprve náročnějším a na konci zlehčuje." Bennett si v pozadí rád popovídá s irským krajanem Philipem Deignanem nebo s australským sprinterem s podobnou mentalitou Calebem Ewanem.
"Když je tam Eisel, tak se ho dá následovat a spolehnout se na něj. Ale teď každý tlačí a tlačí, a tak to někteří nevydrželi. Nyní zde není skutečně respektován kluk, který by řekl gruppetto a každý by zpomalil," prozradil Luka Mežgec . Rád využívá trik, že stoupání začíná na čele pelotonu, a pak postupně klesá dozadu ve vlastním tempu. Enrico Battaglin zase upozornil, že obvykle se každým dnem gruppetto zvětšuje. Za experty hodné následování označil Pozzatta a Quinziata.
Robert Marchand, nejstarší aktivní cyklista
"Jsem tu, abych dokázal, že i ve věku 105 let můžete jezdit na kole."
Francouze Roberta Marchanda zapsali do Guinessovy knihy rekordů jako nejstaršího aktivního cyklistu. Ještě v lednu stanovil světový rekord na dráze v něj vytvořené kategorii nad 105 let, kdy za hodinu projel 22,547 kilometru. Tehdy prohlásil, že mohl dosáhnout lepší výsledek, pokud by byl lépe informován.
Marchand se narodil 26. listopadu 1911 a během druhé světové války se stal válečným zajatcem. Pracoval i jako řidič kamionu nebo dřevorubec v Kanadě. Kromě cyklistiky se věnoval boxu a gymnastice. Jeho jídelníček tvoří zejména ovoce a zelenina, trochu masa a ne příliš mnoho kávy.