Týmy na Tour: Sky opět bez konkurence, Movistar a BMC s nejhorší GT za dlouhá léta

Rigoberto Urán, Chris Froome a Romain Bardet na pódiu (© Slipstream Sports)

 

Chris Froome ve stoupání se soupeři (© Slipstream Sports)

 

Také pro Leféverovce je Tour marketingově nejdůležitější akcí a po úspěšném Giru přišli i sem ve velmi dobré ambiciózní sestavě, která se prosadila. Marcel Kittel byl na cestě za zeleným dresem, čehož v éře Petra Sagana třeba využít, ale okolnosti hráli proti němu. Spadl a měl i zdravotní potíže, které skolily Philippa Gilberta a oslabily i další lidi v týmu. Ale do té doby si počínal suverénně. Vyhrál pět etap a pouze jednu v Nuits-Saint-Georges těsně u historicky nejmenším rozdílu. Quick-Step jezdil jinak než v minulosti. Tuto sezónu se naučil nebýt v poslední desítce kilometrů na čele pelotonu, ale dostat se tam až v samém závěru a Marcel dokonce vícekrát zůstal sám. Musel se tam prodírat, ale zvládl to bez problémů.

 

Bauer s Brambillou pečovali o Daniela Martina, asi nejvíce bojujícího vrchaře z nejlepší desítky. Podařilo se mu skončit na třetím místě při Saganově triumfu v Longwy, na La Planche des Belles Filles nestačil pouze na Arua a ještě i v dalších třech náročných etapách dokázal finišovat před Froomem. Byl osmkrát v Top 10 etapy. Útočil, snažil se vidět v každé náročné etapě příležitost. Škoda Portova pádu i větrného problému v šestnácté etapě, kde nahromadil provozní nešťastnou ztrátu 2:06, bez které by určitě i on zabojoval o pódium. V zákulisí se ví, že dostal velmi dobrou nabídku v UAE Team Emirates, se kterými už i podepsal smlouvu.

 

Hvězdy jarních klasik Gilbert, Štybar i Trentin tentokrát pracovaly pro tým a skolily je nemoci. I bez nich se Quick-Stepu dařilo, takže vedení i jejich fanoušky to až tak mrzet nemuselo. Belgičané prodloužili série. Alespoň jednu etapu vyhráli už na páté GT a stejně pětkrát po sobě dostali i cyklisty do Top 10, což se žádnému jinému celku nepodařilo.

 

 

 

Druhým nejsilnějším týmem v kopcích bylo jednoznačně Ag2r. Francouzi potřetí po sobě zcela zastínili své nejpřirozenější rivaly z FDJ. Závodili aktivně, dostávali se i do úniků, při ojedinělém trápení Movistaru bojovali v týmové klasifikaci. Romain Bardet byl jejich vlajkovou lodí. V Pyrenejích i Alpách byl prvním vyzyvatelem Frooma a s blížícím se cílem se zdálo, že pouze on by mohl Brita zdolat. Navzdory velké snaze se mu to nepodařilo. Sky i menší choroba mu v Alpách vzali naděje a jeho útoky již byly jen symbolické. Francouzi si od něj hodně slibovali, tři týdny byl z něho až národní hrdina, ale přestože jejich modlitby vyslyšeny nebyly, musel se nakonec spokojit i s třetím místem, protože v časovce šel moc špatně a Landa by ho s trochu větší snahou porazil, ale v Sky určitě nečekali, že Romain půjde až tak špatně. Má tedy na čem pracovat.

 

Vincent Lavenu dostal potřetí za poslední čtyři roky na pódium svého francouzského závodníka, který mu ještě vyhrál etapu v Peyragudes, no vypadá to tak, že pokud jim nepomohou soupeři, Tour prostě celkově nevyhrají. Rozpočet výrazně nenafouká a nikoho nového neangažují. Musí pracovat s tím, co mají. Dobře se ukazoval Pierre Latour, ale třítýdenní závod ještě nezvládá tak, aby mohl zabojovat o GC či bílý dres. Dobře jezdil i Alexis Vuillermoz, který stíhal útočit i pomáhat Bardetovi. Celkově skončil třináctý. Bakelants, Frank i Gautier byli velmi silnými prvky družstva.

 

 

Velmi spokojeni odešli domů lidé z Cannondale. Rigoberto Uran se probral z dlouhého spánku a vrátil se tam, kde už dvakrát na Giru byl, tedy na druhou pozici celkového pořadí. Nibali s Quintanou ho ale před pár lety zdolali jednoznačně. Zde naděje dlouho živil a přesto, že před závodem nepatřil ani mezi deset největších kandidátů na triumf, ale nakonec zůstal před jeho branami pouze o 54 vteřin. Z tohoto pohledu to bylo největší překvapení 104. ročníku. Mnozí mu vyčítají, že se ke své pozici dostal absolutně pasivní jízdou, ale vzhledem k výkony v posledních dvou sezónách byl raději opatrný. Určitě si druhou pozici zasloužil více Bardet, ale je to sport, výsledný čas rozhodl. Kolumbijec velmi dobře zvládl i časovku v Marseille. Etapový triumf si připsal v nechvalně slavné deváté etapě, kde zvládl problémy s přehazovačkou.

 

Cannondale se jako tým ukázal v nejkratší třinácté etapě, kdy unikal Landa. Byly tehdy jasně silnější než Ag2r. Alberto Bettinu i Andrew Talansky předvedli velmi dobrou práci, škoda, že se třetí muž Kalifornie neukázal více, stejně jako Pierre Rolland, na kterém bylo velmi citelné Giro. V únicích se ukázali Dylan van Baarle i Taylor Phinney, takže zelené dresy byly viditelné. Vaughtersové bojovali, zbavili se definitivně nálepky smolařů. Na pódium se dostali poprvé od Gira 2012, kdy ještě v barvách Garminu-Barracuda ovládl Giro Ryder Hesjedal.

 

 

 

Astana, Astana. Po jarních slzách přišlo Critérium du Dauphiné jako blesk z čistého nebe, tým oplýval vysokým sebevědomím, vše vypadalo ideálně. Tak to i bylo v prvním týdnu. Fabio Aru vyhrál etapu na La Planche des Belles Filles po parádním útoku. Přiblížil se ke žlutému dresu a nakonec ho i dvě etapy nosil. Jakob Fuglsang byl také vysoko v pořadí. No pádem Dána se jakoby všechno otočilo a začali valit problémy. Fuglsang musel odstoupit, stejně jako Cataldo. Spadl i Lutsenko a při Aruovi v rozhodujících okamžicích najednou nikdo nebyl. V Alpách se přidali i potíže samotného Arua a vycouval nejen z maillot jaune, ale také z pódia a skončil až pátý. Před Tour by to asi bral, vždyť i on laboroval s kolenem, ale když už je sportovec tak blízko úspěchu, velmi ho to mrzí. Rozpadl se mu tým. Jména jako Lutsenko, Kožatajev i Valgren si pozorný divák všiml, ale zejména poslední týden byl pro Kazachy trápením. Po odchodu Nibaliho by potřebovali ještě jednoho skvělého vrchaře, usilují o něj. Mluví se zejména o Quintanovi a Hirtovi.

 

 

El Pistolero se s Tour rozloučil sympatickým dojmem. Asi nikdo od něj nečekal boj o vítězství, takže příliš mnoho lidí zřejmě nezklamal. Jezdil velmi aktivně a celý závod se pohyboval kolem Top 10. Své pověsti nezůstal nic dlužen zejména v třinácté etapě, kde útočil už na prvním kopci jak to má v krátkých etapách ve zvyku. S Landou byli dlouho sami na čele, o etapový triumf ho připravil pouze horší spurt v čtyřčlenné partii. Velmi dobrý výkon předvedl Trek v etapě s Galibierem, kde útočil též a výborně mu pomohli zejména Mollema s Pantanem. Ani v časovce nezůstal nic dlužen své pověsti a se Starou dámou se mohl rozloučit jako šampion. Španělské fanoušky určitě potěšil, vždyť ti neviděli od žádného jiného krajana nic. Alberto se chce objevit i na Vueltě, budeme tedy zvědaví, jestli to zkusí v GC, nebo půjde po etapách. Po osmi druhých místech v této sezóně by si zasloužil už i vyhrát.

 

Po Landovi a Quintanovi byl třetím nejviditelnějším borcem Gira Bauke Mollema, který se dostal do správné provozní teploty v druhé polovině závodu. Triumfoval v patnácté etapě, kde ukázal, že je lepší než Ulissi, Gallopin a dokonce i Roglič. Na pásku přišel sám, co si vždy vyžaduje velkou formu i kumšt. Celkově bral 17. místo, o deset míst horší než na Giru. Možná obhájí triumf v San Sebastianu, ale proti bude několik lidí, zejména Daniel Martin či úderka Sky Landa - Kwiatek. Škoda, že Felline, Pantano, Degenkolb a Zubeldia zůstali svými stíny dávné či stále čerstvé minulosti a příliš se neukázali. Zejména od Pantano jsme po výborném loňsku čekali víc. Degenkolb byl druhý v Bergeracu, no Kittel ho zdolal jasně.

 

 

Třetím z plejády průměrných týmů je Orica. Simon Yates přicházel do Düsseldorfu po velmi slušném jaru a odborníci mu předpovídali umístění v druhé polovině Top 10. To také potvrdil. Nejel příliš aktivně, ale rozumným závoděním se dopracoval k sedmé pozici. Asi všichni jsme čekali, že boj o bílý dres bude zajímavější, ale Buchmann či Latour na to neměli příliš brzy a nakonec mu neznepříjemňoval život ani Louis Meintjes, od kterého se to čekalo nejvíce. Yates jezdil podobně jako loni jeho bratr, ale na čtvrté místo Simon neměl.

 

Absolutně mimo formy jezdil Esteban Chaves, který na to neměl ani v jedné etapě. Po zničeném jara s rozpadajícími kolenem se zatím nedal dohromady, no nasbíral potřebné kilometry a možná to opět pódiové rozbalí na Vueltě. Ale v takové bezradné poloze jako v těchto třech týdnech jsme ho ještě neviděli. Více se určitě čekalo od dvojice Albasini - Keukeleire, no přestože se objevili v tom Hagenově úniku a měli v závěru převahu, pokazili to. Výborné výsledky měl ve Flandrech Luke Durbridge, ale spadl velmi brzy. Roman Kreuziger velmi dobře pomáhal Yatesovi, znovu potvrdil, že jeho výkonnostní standard je vysoko, ale ani jednou nebyl v úniku, přes který by zaútočil na triumf. Až překvapivě dobře odjel časovky Daryl Impey.

 

 

Naftaři přišli na Tour útočně naladěni a přestože se jim až na Meintjese nezdařil rukolapný výsledek, všichni devíti se ukázali v úniku a zkoušeli štěstí. Samotný Louis Meintjes opět ukázal svůj talent, ale nepředvedl nic navíc. Nelze ani jasně říci, že by byly tyto týdny pro něj nejlepšími v kariéře. Před tím už byl osmý na Tour a desátý na Vueltě. Kariéru U25 ukončil bez triumfu v bílé soutěži na Grand Tours. Ale osmé místo na Tour de France nemůžeme shazovat, v horách byl velmi silný a může mu patřit budoucnost. Ví se, že v UAE pokračovat nebude.

 

Darwin Atapuma byl blízko k triumfu na Izoardu, z úniku vydržel nejdéle, téměř až na pásku. V týmu s jeho výkonem zřejmě byli spokojeni. Spolu s Vegardem Stake Laengenem se dostali k ocenění nejvíce bojovných závodníků etapy. Už jsme zmínili, že v 15. etapě Diega Ulissiho připravil o triumf Mollema. Ben Swift to zase přetaktizoval v 19. etapě. Slušná Tour v jejich podání.

 

 

Následují dva celky, které se dostaly ke dvěma etapovým vavřínům, ale z celkového pořadí jejich lídři kvůli zdravotním problémům vypadli. Bora se pochopitelně chystala na nejúspěšnější Tour v jejich historii a přesto, že se tak i stalo, neboť etapu tu ještě nikdy nevyhráli, z Paříže zcela spokojeni odcházet nemohli. Podobně jako v Astaně se vše začalo slibně. Už třetí den Peter Sagan vyhrál etapu před kterou byl pod tlakem, neboť byl pasován do role největšího favorita. V Longwy si počínal bravurně. Potom přišlo obrovské zchlazení po rozhodčím lapsusem. UCI trvá roky, než něco pomalu změní, ale rozhodčí naopak všechno řeší rychle s horkými hlavami. Morálka v týmu prudce spadla a už se ji nepodařilo obnovit se. Nepomohlo ani odstoupení Rafala Majku, který skončil dotrhaný jako Leonardo DiCaprio po útoku medvěda, ale místo Oscara za to dostal jen pár dní praxe práce s obvazy.

 

Tak trochu zbloudilé vojsko bez velitelů prožívalo hrozný třetí týden, kde se ani nedostali do úniku, co si za klobouk dát nemohli, ale vlajku zvedl Maciej Bodnar. Potenciál ukázal už v jedenácté etapě, kde padl do rukou sprinterem až 250 metrů před páskou. Pak ještě v 16. etapě zase dokázal, že na větru to prostě ví a jako jediný závodník Bory zůstal vpředu. No a přišla časovka v Marseille, kde byl nejrychlejší. Dlouholetý pomocník Sagana Němcům zachránil závod.

 

 

 

Asi málokdo čekal, že se Holanďanům podaří v takové elitní konkurenci radovat z etapového triumfu až dvakrát, a to dokonce v nejtěžší alpské etapě a nejslavnější sprinterské na Champs-Élysées. A to byl dokonce Robert Gesink blízko k triumfu i v Jure. Jenže zkušený nizozemský vrchař spolu s vítězem Kalifornie Georgem Bennettem a časovkářským specialistou Josem Van Emdenem museli během závodu odstoupit a bylo otázkou, zda se žlutí k něčemu dokáží dostat. Ale dostali. Primož Roglič zabojoval v kopcích. V 15. etapě mu to ještě nevyšlo, ale nabral další zkušenosti a jako jediný závodník z 33 lidí v úniku odolal skupině favoritů o tři dny později. Zvládl Croix de Fer, Telegraph i Galibier, aby v Serre-Chevalier oslavoval největší úspěch kariéry. Dylan Groenewegen se k triumfu v spurtech postupně přibližoval, v prvním týdnu byl pátý a dvakrát šestý, ale ve druhém se už posunul na třetí a druhou příčku, aby na Champs-Élysées nechal všech za sebou. Ano, byl to spurt bez několika hvězd a také s těmi bez formy, ale nikdo mu ten triumf nevezme.

 

 

Jihoafričané sem s velkými očekáváními přijít nemohli. Vrchaře neměli a Mark Cavendish na tom nebyl dobře. No "Manx Missile" překvapil hned při první sprinterské zkoušce, kde nestačil pouze na Kittela, Démara a Greipela. Sám si začal věřit, a i proto byl po incidentu ve Vittelu takový frustrovaný. Asi nikdo nebude namítat, že si to zapříčinil sám. Bude to pro něj zřejmě nejhorší sezóna kariéry, ale ještě dostane pár příležitostí změnit to.

 

Jeho místo velmi dobře zaujal Edvald Boasson Hagen, který vycítil velkou šanci a chytil se jí parádně. Byl nejvýraznější osobou týmu a na triumf sahal až šestkrát! Po druhých a třetích místech mu vše vyšlo v 19. etapě. Potvrdil, že v této sezóně je na tom velmi dobře a chce být na domácích MS v pozici lídra. Jako by se vrátil do úspěšného roku 2011. Pěkně mu pomáhal Reinard Van Rensburg, z něhož museli mít v Africe radost. Tradičně se v dobrém světle ukázali i Serge Pauwels se Stephenem Cummingsem, ale tentokrát zůstali bez rukolapný výsledku.

 

 

Tradičně nejvýraznější domácí prokontinentální celek opět jasně předčil ty ostatní, ale věděli bychom si z jejich strany představit i větší aktivitu. Měli tam závodníky, kteří se mohli více ukázat v rovinatých dnech, ale zájem neměli. Ve druhém a třetím týdnu už unikaly v houfech jako včely. Calmejane, Chavanel, Voeckler i Sicard byli skoro všude, ale v těchto skupinách byli kvalitnější lidé, kteří je porazili. Výminku byl den číslo osm, kde Lilian Calmejane zužitkoval první šanci pro únik, kterou tým Sky vytvořil. Třeba ale říci, že to nebylo jednoduché a při cestě do Station des Rousses nemusel 24letý borec zdolat pouze soupeře z úniku, ale vzdorovat i favoritům, kteří ho v závěru na rozdíl od většiny unikajících lidí nedojeli. Slušná Tour pro Direct Energie, získali i tři ocenění pro nejvíce bojovného jezdce.

 

 

Dostáváme se už k docela, které se výrazně trápili. Po třetím místě Thibauta Pinota v roce 2014 se FDJ na nejdůležitějším závodu neví chytit. Pokud by nemělo cyklisticky stálého sponzora, asi by měli svěřenci Marca Madiota existenční problémy. Pinot šel velmi dobře na Giru, ale nezůstala mu žádná pára na domácí závod. Příběh Arnauda Démara je také velmi nešťastný. Sice po velmi nebezpečném manévru vyhrál čtvrtou etapu a dostal se i do zeleného dresu, za což ty dvě hvězdičky, ale v Jure ho skolili zdravotní problémy a do cíle deváté etapy přišel až čtrnáct minut po limitu. Se zeleným snem se rozloučil, ale spolu s ním o Tour přišli i tři jiní jezdci a postupně odpadávali další. Do Paříže přišla už jen zdecimována trojice Cimolai, Le Gac a Molard.

 

 

Belgičané se chtěli ukázat iv kopcích s dvojicí Wellens - Benoot, ale z jejich strany to bylo velmi nevýrazné, zahráli to na Monforte. Ideálně se nedařilo ani Gallopinovi, který býval ještě výraznější. André Greipel se dostal ke třem třetím a jednomu druhému místu, s trochu štěstí a lepší formy etapový vavřín získat mohl, ale poprvé od roku 2008 zůstal před jeho branami a série jeho etapových triumfů na Grand Tours skončila na čísle dvanáct. Neskončila se pouze ta Hansenova, který si zapsal osmnáctou dokončenou GT v řadě, ale opět nic nepředvedl. Nejvýraznějším závodníkem Lotta byl Thomas De Gendt. Devět úniků mluví za všechno. Zkoušel to ve všech druzích etap. Získal až 149 bodů v bodovací soutěži, což mu přineslo šestou pozici. Ve vrchařskou byl třetí. Fanoušci ho zvolili za najbojovnejšieho jezdce Tour. Byl jednou z nejpozitivnějších postav Staré dámy.

 

 

Za tři roky u nás Movistar nikdy nedostal méně než čtyři hvězdičky, ale série čtrnácti Grand Tours v řadě, kde se alespoň jeden jezdec španělského celku dostal do Top 10 celkového pořadí skončila. A nejen to, Movistar nevyhrál ani etapu a trápil se jako již dlouhá léta ne. Alejandro Valverde přišel o zbytek sezony nešťastným pádem v úvodní časovce a namísto boje o celkové vítězství přišla skepse. Navzdory přítomnosti Naira Quintany se tým úplně rozsypal. Nairo byl dlouho bez problémů v Top 10, ale v závěru druhého týdne mu začaly síly výrazněji docházet. V nejkratší etapě sice bojoval a ospurtoval jej pouze Barguil, ale velmi se trápil. Tak jako nikdy před tím, resp. mimo Top 10 skončil pouze na své úvodní GT před pěti lety. Už řekl, že kombinaci Giro - Tour nikdy více nepůjde, ale mrzet ho to může pořádně, protože Froome se nyní dal porazit.

 

Ostatní závodníci se sem-tam ukázali, ale na poměry Movistaru to bylo nedostatečné. Nebyly ani jen blízko etapového triumfu. V důležitých fázích závodu ve skupině favoritů tyto dresy vůbec nebyly. Šest týmů dle nás zanechalo ještě horší dojem, ale Movistar takto nízko prostě nikdy nebyl.

 

 

 

Černo-červení jsou na tom velmi špatně. Kromě Richieho Porta nemají závodníka, který by byl schopen bojovat v celkovém pořadí a kromě loňské Tour, kde skončil pátý, se na vysoké pozice GC nevědí dostat. Ani se nedivíme, že sponzoři nejsou spokojeni a Jim Ochowicz již dlouho hledá nové partnery. Ještě nikdy jsme jim neudělili více než tři hvězdičky, no tato Tour skončila pro ně naprostou katastrofou. Neměli se absolutně čeho chytit. Hvězda jim svítila pouze do deváté etapy a tým se po této etapě rozpadl. Stalo se to v minulosti již mnohým celkem včetně Sky, ale opět se potvrdilo, že bohatý tým nesmí chodit na takové velké závody bez plánu B. Damiano Caruso šel pěkně, jedenáctá pozice je velmi slušná, ale dostal se k ní i díky mnoha odstoupení a šanci mu dala i příslušnost ve skupině, která mu smazala šest minut ztráty. Stefan Küng šel výborně prolog, o tom žádná, ale pak se pouze šetřil na Marseille a tam už byl unavený. Roche, De Marchi, Moinard, ale i Van Avermaet byli svými slabými odvary. Zejména horší výkon olympijského vítěze byl po březnu, dubnu i červnu zarážející.

 

 

Už před startem Tour bylo jasné, že Kaťuša se v celkovém pořadí neprosadí a pokud ji nezachrání Alexander Kristoff, bude to bídně představení. Předtuchy se potvrdily. Celek s takovým rozpočtem si nemůže dovolit jít na nejslavnější závod světa bez lídra do kopců. Vždyť to je ostuda. Alexandrovi Kristoffovi se na jaře dařilo střídavě, ale na francouzských cestách ne. Nedokončil Roubaix, Paříž-Nice ani Dauphiné. Z Tour bral pouze několik čtvrtých a pátých míst. V časovkách se hodně čekalo od mistra světa Tonyho Martina, ale bral dvě čtvrtá místa, s nimiž nebyl spokojen. V 15. etapě se vydal dopředu z původního úniku, ale jednotkový kopec ho zastavil jako juniora, který přecenil své síly. Nebyla to z jeho strany dobrá Tour, určitě se na ni bude snažit zapomenout. Další jezdci občas útočili, ale k výsledku se nedostali.

 

 

Cofidis, Solutions Credits *

Ani v Cofidisu nemají závodníka na celkové pořadí. Danielovi Navarrovi nevyšel ani jeden únik, a tak to vše zůstalo na bedrech Nacera Bouhanniho. Domácí matador zaostal za očekáváním. Bojoval, spurtoval, sedmkrát se motal od čtvrtého po osmé místo, ale to je na jezdce jeho typu málo. Trošku překvapil v Rodezu, kde se na cílový kopec vyšplhali ze sprinterů lépe pouze Matthews, Hagen a Colbrelli, ale nemohl z Paříže odejít spokojený. Stále mu letos chybí velké vítězství. Zatím triumfoval pouze při velmi malé konkurenci. Zbývající osádka týmu byla neviditelná.

 

 

Bílý celek jsme umístili nad Wanty, protože se více prosadily v sprintech a měly početnější zastoupení v únicích s šancí na úspěch. Maximem Daniela McLaya bylo páté místo v Pau. Do Top 10 se dostal třikrát. Brice Feillu tradičně bojoval a dostal se šestnáctého místu celkově. Pomohl si únikem v etapě s Galibierem. Nejmladší účastník Tour Elie Gesbert získal ocenění nejvíce bojovného jezdce a zbytek se objevoval v únicích. Jindy aktivní Eduardo Sepúlveda nepředvedl své schopnosti.

 

 

Premiéru na Grand Tour zvládla devítka "wanťáků" slušně, protože všichni přišli do cíle, na co by asi nikdo nebyl vsadil. Guillaume Martin dokonce bojoval v celkovém pořadí a vyhrál spurt favoritů na Station des Rousses, kde skončil třetí. Celkově obsadil 23. místo. Zbytek týmu se cpal do úniků, Guillaume van Keirsbulck byl v jednom úplně sám. Výrazný byl i Yoann Offredo, který psal zajímavý příběh závodníka, který se na Tour dostal poprvé až po přestupu z FDJ, kde deset let působil. V novém týmu s jeho angažováním určitě nelitují.

 

 

Ion Izagirre nezůstal nic dlužen své pověsti a v Top 10 skončil na Paříž-Nice, v Baskicku, Romandii, Švýcarsku i ardenských klasikách, ale na Tour neukázal svůj potenciál. V časovce si zlomil obratel a předznamenal pro Španělů velmi smutnou Tour. Do spurtu se tlačil Sonny Colbrelli, ale formu z jara si neuchoval, resp. narazil na silnou konkurenci. Bral pouze dvě šestá místa, což je žalostně málo. Výše se dostal i Daniel McLay. Zbytek týmu měl šanci pouze v únicích, ale ani ty jim příliš nevycházeli. Nedostali se ani k ocenění pro nejvíce bojovného závodníka. Byl problém pojmenovat horší tým, nakonec jsme ho ani nenašli. Méně prize money vybojoval pouze Cofidis, ale pouze o pár eur.