Lukáš KubišSlovenský cyklistický fenomén Peter Sagan dokázal přepsat historii. Zisk tří titulů mistra světa v řadě je zcela ojedinělým jevem, jenž nemá v historii obdoby. Trojici zlatých medailí navíc dokázal získat jako 27letý, při pouhých osmi startech na světových šampionátech. Připomeňme si, jak si žilinský Tourminátor vedl v jednotlivých ročnících.
2010-2012 - První zkušenosti
Peter Sagan otevřel svůj příběh na mistrovství světa kategorie Elite v australském Geelongu. V roce 2010 měl za sebou první sezónu ve World Tour týmu Liquigas - Doimo, během které získal etapová vítězství na prestižních podnicích Paříž-Nice, Okolo Romandie a Kolem Kalifornie. Těsně před samotným šampionátem pak absolvoval první ročník dvojice kanadských jednorázek. Z Grand Prix Montréal bral výborné druhé místo, takže fanoušci slovenské naděje mohli očekávat dobrý výsledek i z šampionátu v Austrálii.
Ještě na startu se zdál být v pořádku, po 80 kilometrech ale začal pociťovat zdravotní potíže. Ty se postupně zhoršovaly, až donutily Petra, který už nabral ztrátu na čelo závodu, odstoupit ze svého prvního seniorského mistrovství světa. Příčiny problémů byly nejasné, Peter sám spekuloval o tom, že mohou být následkem vyčerpání z dlouhé sezóny. Nedokončil pak ani poslední podnik roku Giro di Lombardia. Mistrovství světa toho roku ovládl ve sprintu zhruba 20členné skupiny Thor Hushovd.
V roce 2011 bral Sagan vítězství na Giro di Sardegna a Okolo Polska, radoval se i v etapách na Kolem Kalifornie a Okolo Švýcarska. Před šampionátem v Kodani absolvoval svou první Grand Tour, z Vuelty si odvezl i tři etapové triumfy. Těsně před mistrovstím pak vyhrál i jednorázovku v italském Pratu.
Kodaňská trať svědčila sprinterům, do cíle pohromadě dorazila skupina 80 cyklistů. Bratři Velitsové měli za úkol Petra přivést čerstvého do závěrečného sprintu. To se podařilo a teprve 21letý Žiliňan se zapojil do boje o medaile. V poslední zatáčce se posunul na přední pozice, odkud mohl zaútočit na vítězství. Nakonec se ale ukázalo, že byl až příliš vepředu. Prostor se před ním otevřel příliš brzy a Peter musel nasadit na dlouhý sprint. Ostatní elitní spurtéři si počkali na správný čas a přes Petera v závěru proletěli. V cíli to nakonec stačilo na 12. místo. Titul slavil Mark Cavendish.
Sezóna 2012 byla pro Petra ještě úspěšnější než ty předchozí. V premiéře na Tour de France získal tři etapové vavříny a s velkým náskokem zvítězil i v bodovačce. Získal etapy v Ománu, na Tirreno-Adriatico, Tři dny Panne-Koksijde i v Kalifornii a ve Švýcarsku. Ukázal se i na klasikách, druhé místo z Gent-Wevelgem, páté z Tour of Flanders a třetí z Amstelu naznačily, že i na MS bude opět patřit k největším favoritům.
Ve Valkenburgu se Peter nejprve představil v časovce týmů, kde Luquigas-Cannondale získal nečekané čtvrté místo. Hromadný závod byl velice zajímavý, určený hlavně klasikářům. Útočil Contador i Nibali, nakonec se ale rozhodovalo až v posledním výjezdu na slavný Cauberg. Tam atakoval Philippe Gilbert a nedal nikomu šanci se k němu přiblížit. Za ním o zbylé medaile bojovalo třicet nejlepších závodníků, kousek před skupinou nakonec finišovali i Boasson Hagen a Valverde. Peter byl v závěrečném sprintu trochu zablokovaný a sám přiznal také vlastní chybu, kdy si nechal utéct možnost vyrazit do spurtu. S konečným 14. místem nebyl spokojený.
2013-2014 - Náročnější trasy
Výčet vítězství z roku 2013 byl podobný těm předchozím, za zmínku stojí hlavně vyhraná etapa a bodovačka na "Staré dámě", druhá místa z Milán-Sanremo a E3 Harelbeke a Tour of Flanders a vítězství z Gent-Wevelgem a Brabantského šípu. Před MS Peter absolvoval dlouhé severoamerické turné, které zakončil dalším prestižním vítězstvím na GP Montréal.
V italské Florencii získal s týmem Cannondale tentokrát sedmé místo v týmové časovce. Závod jednotlivců činil obtížným hlavně kopec Fiesole, který dával o něco větší šanci vrchařsky dobře disponovaným cyklistům. Slovákům štěstí nepřálo, potkalo je množství pádů a taky Peter Sagan se musel vracet do pelotonu ze zadních pozic, když Italové pořadně nadělili peloton. Rozhodoval poslední výjezd na Fiesole, kde se odtrhli Nibali, Rodriguez, Urán, Valverde a Costa. Nejlepší závěr předvedl Rui Costa, na Sagana vyšla šestá příčka se ztrátou 34 vteřin, doposud nejlepší výsledek na MS. Fiesole se ukázalo být příliš tvrdým oříškem pro klasikáře, vavříny brali tentokrát vrchaři.
V sezóně 2014 si Sagan přivezl z Tour další zelený trikot, tentokrát bez etapového vítězství. Bral druhou pozici na Strade Bianche, vítězství z E3 Harelbeke, třetí místo na Gent-Wevelgem a šesté v Roubaix. Startoval i na Vueltě, kterou ale bez vítězství opustil ve čtrnácté etapě a těsně před MS ještě ladil formu na italských jednorázovkách.
V Ponferradě startoval tradičně i v týmové časovce, Cannondale si tentokrát vyjel deváté místo. Hromadný závod měl i tentokrát přinést výraznější selekci, na závodníky čekaly dva kopce s hodnotami 5,2 km; 3,3 % a 1,1 km; 5,5 %. Na trati navíc nebylo moc rovinatých úseků, cyklisté si tudíž nemohli příliš odpočinout. Závod dlouho kontrolovala polská reprezentace a právě Michal Kwiatkowski dokázal úspěšně zaútočit ve sjezdu z předposledního stoupání závodu a nakonec i těsně udržet svůj náskok. Peter Sagan se až do posledního kopce držel s favority, na zrychlení Valverdeho a spol. ale nestačil. Dojel si pro 43. místo se ztrátou 42 sekund a zdálo se, že úspěch na MS mu zatím jednoduše není souzený.
2015-2017 - Zlatý hattrick
Rok 2015 Peťovi přinesl další zelený trikot na Tour bez vyhrané etapy, odstoupení z Vuelty po slavné kolizi s motorkou, tradiční úspěchy na Tirrenu, v Kalifornii a Švýcarsku a dvě čtvrtá místa z jarních klasik Milán-Sanremo a Tour of Flanders. Pro jiné cyklisty by i tyto výsledky byly výborné, Tourminátor chtěl ale víc.
V Richmondu se týmová časovka jeho novému zaměstnavateli Tinkoff-Saxo příliš nepodařila, na vině byla srážka kolegů Rogerse s Valgrenem. Peter s týmem musel na Rogerse počkat, aby vůbec mohli být klasifikováni. Z prvního místa na mezičase byla nakonec poslední 27. příčka v cíli. Možná i tento incident ale v Saganovi probudil ještě větší entusiasmus do hromadného startu. Trať obsahovala ve své druhé polovině tři krátké kopce, byla vhodná pro klasikáře Petrova typu. Až do posledního kola byla situace otevřená. Útok Štybara na prvním kopci byl pokrytý Degenkolbem a dalšími, Sagan si situaci hlídal. V dalším stoupání už Peter nasadil k rozhodujícímu nástupu, na který neměl nikdo odpověď. Mezera byla sice malá, ale ani pospojovaný peloton nebyl v závěru schopný s vývojem nic udělat. Slovensko si jako 16. země připsala zisk mistrovského titulu, Peter se dočkal při své šesté účasti na šampionátech.
Už jako mistr světa výrazně zabodoval roku 2016 na jarních klasikách, vítězství z Gent-Wevelgem a Tour of Flanders spolu se druhými místy z Omloop Het Nieuwsblad i E3 Harelbeke jsou jen pomyslnou špičkou vydařeného jara. Na Tour získal po dvouleté pauze hned trojici etap a tradičně i bodovačku, v závěru sezóny pak první a druhé místo na kanadských jednorázovkách, titul mistra Evropy a dvě etapy a třetí místo celkově z Eneco Tour.
MS v katarském Dauhá se konalo v nezvykle pozdním termínu, 16. října už měly být teploty bližší evropskému normálu. Peter se tentokrát soustředil jen na hromadný závod, který sice neobsahoval žádné terénní překážky co se týče kopců, řádnou paseku ale mohl nadělat silný vítr. A ten přišel. Po změně směru větru dokázala získat výhodu zhruba dvacítka cyklistů, mezi kterými byli bratři Saganové i Michael Kolář. Slováci dokázali výborně zareagovat na zlomový moment závodu. Do cíle bylo ještě daleko, zbytek pole se ale nedokázal přiblížit a bylo jasné, že se bude bojovat o vítězství mezi uprchlíky. Kolář vydržel ve skupině až do úplného závěru a Peter se tak v klidu mohl soustředit jen na svůj výkon. Sólové pokusy v závěrečných kilometrech byly postupně zlikvidovány a rozhodovalo se ve spurtu. Peťo si musel poradit s Cavendishem, Boonenem, Matthewsem i dalšími skvělými finišmeny. Všechny tyto borce ale dokázal na posledních metrech porazit a připsat si cenný double.
Do zatím poslední poslední sezóny odstartoval slovenský fenomén už v lednu v Austrálii, kde se třikrát podíval na druhý nejvyšší stupínek. Z klasik se mu nejvíc dařilo na Kuurne-Brusel-Kuurne, kde vyhrál, druhé místo bral na Omloopu a Milán-Sanremo, třetí na Gent-Wevelgem. Vítězství bral i na oblíbených etapácích, náladu mu ale zkazilo sporné rozhodnutí jury na Tour. Den po prvním etapovém vítězství musel závod opustit po kolizi s Markem Cavendishem. Rozsudek byl tvrdý a přinejmenším neobvyklý a sporný. Do formy se dvojnásobný světový šampion dostával vítěztvími v Polsku a na BinkBank Tour, podruhé za sebou ovládl i jednorázovku v Québeku.
Na MS v norském Bergenu stejně jako loni vynechal týmové klání v časovce, tentokrát kvůli mírným zdravotním problémům. Do hromadného závodu ale nastoupil tak, jak ho všichni známe. Na okruhu s kopcem Salmon Hill vsadil na taktiku vyčkávání na závěrečný sprint. Po Alaphillipově dobrém útoku v posledním kole museli být všichni slovenší fanoušci i sám Peter nervózní, sjezd a dlouhá rovinatá pasáž ale nedovolily Francouzovi uspět. Výpadek televizního signálu na konci závodu ještě znásobil drama, všechny pokusy o únik ale byly zlikvidovány. Dojezd skupiny nejlepších byl extrémně dramatický, Peter se v zatáčkách protáhl dopředu a dokázal nasát a předjet domácího hrdinu Alexandra Kristoffa. O vítězství rozhodlo ani ne půl kola, čerstvý trojnásobný světový šampion, jak se zdá, se snaží o stále dramatičtější vyvrcholení a napínání diváků.
V malebném norském městě se přepisovala historie. Peter Sagan jako první silničář dokázal ovládnout tři po sobě jdoucí mistrovství světa. Mimořádný talent z malé země uprostřed Evropy prorazil ve světě velké cyklistiky a získal si srdce diváků po celé zeměkouli. A hned třikrát za sebou ovládl možná nejnepředvídatelnější závod z celého kalendářného roku. V roce 2018 může svou mimořádnou sérii prodloužit, rakouský Innsbruck však pro závodníky chystá jeden z nejnáročnějších terénů historie. Peter Sagan původně neměl v plánu zde startovat, po zisku třetího titulu ale kolují informace o možné změně v jeho uvažování. Pokoří největší hvězda současnosti i alpská stoupání?