Na jarních klasikách se prosadila tradiční jména, Van Avermaet začal vítězit

 

 

Greg Van Avermaet (© James Startt / GP Cyclistes de Québec et de Montréal)

 

 

 

Na kostkových klasikách prožil nejlepší sezonu v kariéře Greg  van  Avermaet, který na Paříž - Roubaix vyhrál svůj první monument, přidal k tomu další triumfy na E3 a Gent - Wevelgem a k nejlepším patřil i na Ronde, kde protnul pásku na druhé příčce. Belgickému cyklistovi velmi pomohl úspěch na olympijských hrách, a když na začátku ročníku ovládl Omloop  Het  Nieuwsblad, musel získat sebevědomí, že je připraven dobývat hlavní jednorázovky na kočičích hlavách.

 

I v předchozích letech patřil k nejlepším v tomto terénu, ale většinou doplatil na neuvážený atak, který přišel ve špatném čase, nebo nesprávně vyhodnotil situaci na konci závodu. Greg van Avermaet však dospěl a našel způsob, jak vyhrávat. Pokud se objevil ve vedoucí skupince, byl to rozhodující moment celého závodu (jako na E3 a Paříž - Roubaix) a klíčový pohyb předvedl i na Kemmelbergu na G-W. Pouze v jediném případě čekal, protože ani on nevěřil, že na Kolem Flander může být úspěšný takový daleký útok.

 

       

 

Finále Paříž - Roubaix 2017

 

 

Jeho další zbraní je silný finiš. Na konci těžkých závodů se nebojí přijít na pásku se třemi nebo pěti soupeři a v tomto případě mu je jedno, kdo proti němu stojí. Na E3 porazil Gilberta, na G-W se před ním sklonil Keukeleire a na velodromu v Roubaix na něj nestačil Štybar. Možná to nebyli nejrychlejší jezdci v balíku, ale při těchto triumfech využil všechny své tromfy. Po náročném průběhu vždy zůstal na čele závodu, což se mnohým favoritům nepodařilo, a pak měl ještě dostatek energie, aby zaspurtoval o vítězství. Greg van Avermaet je klasikářem tělem i duší. Jsme přesvědčeni, že i po takové skvělé sezoně bude stejně motivován, aby opět uspěl na kostkách. Touha dobýt Ronde je velmi velká.

 

Jednou z nejvýraznějších postav jarních klasik je vždy Peter  Sagan. V duhovém dresu výborně zvládl už zahajovací víkend, podmanil si Kuurne - Brusel - Kuurne a na Omloopu finišoval na druhém místě. Perfektní načasování formy ukázal už na Milán - San Remo, když na Poggio nasadil brutální útok, ale vítězství z toho nebylo. A trpkost z této prohry se přenesla i na kočičí hlavy.

 

Na E3 se projevil fenomén letošních klasik, rozhodující selekce byla vytvořena poměrně daleko před cílem, ale Peter Sagan se neobjevil ve vítězné skupině. Pak si všechno pohlídal na G-W, ale ve skupince favoritů nechtěl dopadnout jako obětní beránek, jak na MSR, čehož využili Avermaet a Keukeleire. A dva monumenty mu nakonec ukázaly, jaká je tenká čára mezi úspěchem a prohrou.

  

 

Peter Sagan na pódiu Gent-Wevelgem (© BORA-hansgrohe / Stiehl Photography)

 

Ronde vidělo klíčovou selekci už na Muur de Geraardsbergen, ale nemuselo tomu tak být, kdyby Sagan nespadl v nejnevhodnější chvíli na Kwaremontu. Tato kolize nám zabránila, abychom se dozvěděli, zda by stíhací jízda Sagana, Avermaeta a Naesena za Gilbertem byla úspěšná. Nejvíce odhodlaný výkon předvedl na Paříž - Roubaix, dvakrát se snažil nastoupit ve skupině favoritů, ale dvakrát ho zastavil defekt. A to je na Pekle severu fatální skutečnost. Světový šampion tak získal v jarní kampani titul na K-B-K a třetí místo ve Wevelgenu, jeho ambice byly určitě větší. Jak se sám vyjádřil, na klasikách byla forma výborná, ale okolnosti mu nepřály. Proto nepochybujeme, že v tom následujícím roce bude na kočičích hlavách ještě dychtivěji.

 

 

Belgická sestava pokaždé patří mezi nejsilnější celky na severských klasikách, ale přetlak lídrů ne vždy dokázal vybojovat očekávaný výsledek. A v tomto roce k nim ještě přibyl Philippe Gilbert. Ale byl to právě on, kdo zvedl vlajku v Quick-Stepu. Už na Dwaars door Vlaanderen předvedl, že mu opět chutnají kostky, ale zvýšenou pozornost si vysloužil zejména druhým místem na E3 Harelbeke. V silné týmové sestavě si užíval volnost, proto mohl útočit daleko před cílem, a když se k němu přidali i další favorité, mohl bojovat o titul. Na E3 mu to nevyšlo, ale vítězství získal na Tři dny De Panne-Koksijde, a to už muselo signalizovat, že jeho forma je na požadované úrovni.

 

Pak zvládl perfektně Kolem Flander a po šesti letech znovu vybojoval triumf na monumentu. Quick-Step dokonale využil svou kvalitní skupinu jezdců a opětovné zařazení do programu Muur de Geraardsbergen. Gilbert s Boonenem zde zaskočili ostatní favority, a i když to nejdřív nevypadalo jako rozhodující moment závodu, Gilbertova 50-kilometrová sólová-vítězná jízda patří k tomu nejlepšímu, co jsme v této sezoně viděli. A to si ještě nechal jeden výstřel na Ardeny. 

   

 

Philippe Gilbert při svém útoku na Kolem Flander (© Slipstream Sports)

 

 

Naprázdno neobešli ani další členové týmu. Niki Terpstra skončil třetí na Ronde a čtvrtý na G-W, Zdeněk Štybar dostal svou šanci na Paříž - Roubaix, ale tam se na vlastní kůži přesvědčil, jaký má Avermaet silný finiš. Po skvělém výkonu tak získal podruhé druhé místo na legendárním velodromu. Poslední přejezd po kočičích hlavách absolvoval Tom Boonen a bylo vidět, že si jízdu po tomto specifickém terénu stále užívá. E3 a G-W zvládl v Top 10, na Ronde pomohl Gilbertovi a sám přišel o lepší výsledek smolařským defektem a na milované Paříž - Roubaix finišoval na třinácté příčce, když tvořil údernou dvojici se Štybarem a několikrát akceleroval na kostkách.

 

Další nevydařenou jarní kampaň má za sebou Sep Vanmarcke. Změna prostředí a přestup do Cannondale mu velmi nepomohly, neboť jeho naděje zmařil pád na Kolem Flander a nucená přestávka. Předtím však předvedl sympatický výkon na Omloopu, když přišel do cíle se Saganem a Avermaetem, a také ve Flandrech patřil k nejaktivnějším borcům.

 

Více se čekalo od Alexandra  Kristoffa, který nedokáže navázat na super-výkony ze sezóny 2015, v tomto roce se alespoň potěšil pátým místem na Kolem Flander. Ani John Degenkolb nepatřil k těm nejvíce úděrním borcům, po dlouhodobém loňském výpadku mu stále chybí jistota, ale na Ronde a PR vybojoval Top 10. Na lepší výsledky byl naučen Lotto - Soudal, zaujal zejména André Greipel, který vybojoval pěknou sedmou příčku na Paříž - Roubaix . Tiesj Benoot nepřidal do své sbírky žádný velký výsledek na kostkách, ale uvidíme, jakým směrem se bude ubírat v následujícím roce, protože se náramně zlepšil v kopcích a možná se zacílí na ardenské klasiky.

 

Na kočičích hlavách se zabydluje stále více Oliver  Naesen, který skončil třetí na E3, ale na monumentech měl smůlu. Na Ronde atakoval Gilberta se Saganem a Avermaetem, ale po zmiňované kolizi vypadl z pořadí, a na Roubaix příliš brzy opustil skupinu favoritů kvůli defektu, ale jeho následná stíhací jízda měla slušné grády. Výbornou čtvrtou příčku vydoloval na Kolem Flander Dylan  van  Baarle, na Pekle severu zase předvedl parádní výkon Gianni  Moscon, kterému nedělaly problémy ani kočičí hlavy, po kterých šel s lehkostí, takže v tomto italském mladíkovi se opravdu skrývá obrovský talent. A několik velmi dobrých momentů předvedl na pavé Luke Durbridge, který může v následujícím roce na klasikách ještě více zviditelnit Oricu.

  

 

 

Jeden z objevů klasikářské sezony sezóny Oliver Naesen (© Tomas Sisk)

 

 

 

Specifický týden odstartoval změněným profilem na Amstel  Gold Race, Cauberg ztratil výsostné postavení. Tento zásah organizátorů se ukázal jako dobrá volba, závod se rozproudil daleko před cílem a favorité si vzájemně nastupovali, ale což zůstalo nezměněno, byl Philippe Gilbert, který získal čtvrtý triumf na akci.

 

Belgický jezdec se velmi rychle zregeneroval po severských klasikách, aby se mohl představit na svém oblíbeném závodu. Útočná cyklistika mu jen zahrála do karet, vždyť tímto způsobem bojoval i na kostkách a stejnou mírou to dokázal i na Amstli. Na pásku si sice přivezl Michala  Kwiatkowského, ale ani polský jezdec ho nedokázal zastavit, když znovu jezdil na své nejvyšší úrovni. Vyhrát Ronde a Amstel v jednom roce? To tu už dávno nebylo.

 

Tento ardenský triumf měl na dosah ruky Michal Kwiatkowski, který byl před závěrečným spurtem favoritem, vždyť jeho koncovka na MSR obrala o vítězství Petra Sagana. No polský jezdec nechal vyniknout svého belgického soupeře. Kwiatkowski šel velmi dobře i na Valonském šípu a zejména na Liége - Bastogne - Liége, kde mohl rovněž sprintovat o vítězství, ale pozdní finiš mu zaručil "jen" třetí místo. Na začátku sezóny se předvedl i triumfem na Strade Bianche, proto můžeme říci, že Kwiatkowski podával na jernorázovkách opět své nejlepší výkony.

 

Největším hrdinou na ardenských klasikách byl Alejandro Valverde, který vybojoval svůj pátý titul na Valonském šípu a čtvrtý na Liége - Bastogne - Liége. Všichni přesně vědí, co udělá a jak to udělá na konci tohoto závodu, ale nikdo nenašel způsob, jak mu v tom zabránit. 

 

 

Valverdeho mistrovství na Mur de Huy

 

 

Valverde zvládá bravurně hru nervů na Mur de Huy, a když začne zrychlovat před cílem, žádný soupeř se nepřiblíží k jeho akceleraci. Podobným způsobem vítězí také na L-B-L, kde mu postačí jen čekat na závěrečný spurt do kopce v Ans. Do té doby ho nikdo neodtrhne a takovou koncovku má nejlepší z vrchařů. Španělský cyklista měl problémy na ardenském monumentu jen v minulé sezóně, kdy bylo před cílem přidáno stoupání na kostkách, kde mu utekli někteří konkurenti. Ale v této sezoně už chybělo v nabídce a Valverdemu to vykouzlilo úsměv na tváři.

 

Smutnou dvojkou ardenských klasik byl Daniel Martin, který na Mur de Huy a L-B-L musel sledovat Valverdeho vítězná gesta z bezprostřední vzdálenosti. Na Valonském šípu neměl kvalitu, aby překonal jezdce týmu Movistar, proto v Ans vsadil na překvapující a dlouhý spurt do kopce, ale ani tato strategie mu nepomohla. Proto musí jen trpělivě čekat, dokud Valverde uvolní trůn.

 

Na tyto klasiky se umí vždy perfektně připravit Michael Albasini, který nejprve vybojoval třetí příčku na Amstli a mezi nejlepšími přišel do cíle i ve dalších dvou závodech. Na Valonském šípu si udělal dobré jméno Dylan Teuns a své třetí místo pak dokázal zúročit v následujícím průběhu sezóny. Výborný výsledek dosáhl na L-B-L Michael Matthews, který na náročné trase skončil čtvrtý v pořadí. A to jen svědčí o tom, že australský cyklista je v kopcích čím dál silnější.