Lukáš KubišCyklistika je těžký, ale zároveň krásný, zajímavý a vzrušující sport. O vítězích v silničních závodech s hromadným startem může rozhodnout nečekaný nástup ve stoupáních, ekvilibristika v rychlých sjezdech, doslova centimetry v hektických závěrečných spurtech. Uhodnout, kdo vyhraje, je složité. Vždy zdaleka nemusí vyhrát nejsilnější, nejrychlejší. Cyklistika svou nepředvídatelností a dramatičností přitahuje fanoušky jako magnet. Můžeme hodiny debatovat o tom, zda je jeden cyklista lepší než jiný, ale i ty nejfundovanější prognózy nejednou vůbec nevyjdou. V cíli je někdy první borec, se kterým téměř nikdo nepočítal. Experti v současnosti s vědeckou precizností změří velké množství parametrů. Můžeme přesně určit aktuální výkon ve wattech, vitální kapacitu plic, frekvenci šlapaní, dokonce i množství hemoglobinu v krvi sportovce. U cyklisty však ani jejich nejvyšší hodnoty nezaručují vítězství. Do výsledků zásadně zvyknou přemlouvat faktory, které se nikdy nebudou dát kvantifikovat. Dá se změřit vůle? Odhodlání? Motivace? Schopnost překonávat únavu a bolest? Množství proměnných, které ovlivňují konečný rezultát.
Na druhé straně – existují i exaktní údaje, které jsou samy o sobě dostatečně výmluvné. Pokud někdo dokáže odšlapat sólově na dráze za hodinu 50 kilometrů, je světovou extra třídou. To zvládne jen špičkově trénovaný profesionál. Jenže světové rekordy v některých tak trochu i bizarních disciplínách překonávají také lidi, pro něž kolo není prostředkem obživy, ale jen blízkým kamarádem. Pokud si přečtete, jakých výkonů jsou schopni na první pohled běžní, obyčejní lidi, zaručeně vás ohromí.
Většinu rekordních výkonů dosáhli profesionálové, pro něž je cyklistika povoláním. Ale u nejednoho rekordu registrujeme jména, které jsou známa jen úzkému okruhu zasvěcených, anebo komisařům od Guinesse. To však nic nemění na skutečnosti, že vykonali něco výjimečné. Mnozí rekordmani byli evidováni jako amatéři, ale do té doby než se dopracovali k rekordním výkonům, museli tvrdě trénovat. Třeba projet na kole víc než 800 kilometrů za 24 hodin absolutně nejde bez tvrdého specializovaného tréningu minimálně několik měsíců. Je to paradox, ale mnoho amatérských cyklistů jezdí velké vzdálenosti prakticky denně a nepovažuje to za skutečný tréning, ale za běžnou součást jejich života. Proto i mnohé skvělé rekordy, které vytvořili, byly jen sladkým ovocem každodenního vytrvalého šlapání do pedálů. Jinak řečeno - výsledky systematické dlouhodobé přípravy. Přestože nejeden z rekordmanů by asi namítal, že je jen nadšený cyklistický amatér, který miluje jízdu na kole.
Několik rekordmanů si splnilo svůj celoživotní sen, zapsali se do Guinessové knihy rekordů. Jak dlouho v ní pobudou, to neví nikdo. Mnohokrát se z anonymity vynořili neznámí cyklisté, kteří v ústraní strávili měsíce, občas i roky, a poté svým výkonem šokovali svět.
Můžeme vám zaručit, že většina popsaných cyklistických rekordů vás přivede do úžasu. Člověk je schopen neuvěřitelných výkonů...
Na druhé straně – existují i exaktní údaje, které jsou samy o sobě dostatečně výmluvné. Pokud někdo dokáže odšlapat sólově na dráze za hodinu 50 kilometrů, je světovou extra třídou. To zvládne jen špičkově trénovaný profesionál. Jenže světové rekordy v některých tak trochu i bizarních disciplínách překonávají také lidi, pro něž kolo není prostředkem obživy, ale jen blízkým kamarádem. Pokud si přečtete, jakých výkonů jsou schopni na první pohled běžní, obyčejní lidi, zaručeně vás ohromí.
Většinu rekordních výkonů dosáhli profesionálové, pro něž je cyklistika povoláním. Ale u nejednoho rekordu registrujeme jména, které jsou známa jen úzkému okruhu zasvěcených, anebo komisařům od Guinesse. To však nic nemění na skutečnosti, že vykonali něco výjimečné. Mnozí rekordmani byli evidováni jako amatéři, ale do té doby než se dopracovali k rekordním výkonům, museli tvrdě trénovat. Třeba projet na kole víc než 800 kilometrů za 24 hodin absolutně nejde bez tvrdého specializovaného tréningu minimálně několik měsíců. Je to paradox, ale mnoho amatérských cyklistů jezdí velké vzdálenosti prakticky denně a nepovažuje to za skutečný tréning, ale za běžnou součást jejich života. Proto i mnohé skvělé rekordy, které vytvořili, byly jen sladkým ovocem každodenního vytrvalého šlapání do pedálů. Jinak řečeno - výsledky systematické dlouhodobé přípravy. Přestože nejeden z rekordmanů by asi namítal, že je jen nadšený cyklistický amatér, který miluje jízdu na kole.
Několik rekordmanů si splnilo svůj celoživotní sen, zapsali se do Guinessové knihy rekordů. Jak dlouho v ní pobudou, to neví nikdo. Mnohokrát se z anonymity vynořili neznámí cyklisté, kteří v ústraní strávili měsíce, občas i roky, a poté svým výkonem šokovali svět.
Můžeme vám zaručit, že většina popsaných cyklistických rekordů vás přivede do úžasu. Člověk je schopen neuvěřitelných výkonů...
Za jeden rok třikrát kolem Zeměkoule!
Američan Kurt Searvogel je podle vlastní charakteristiky úplně obyčejným člověkem. S dlouhými blond vlasy a tmavými slunečnými brýlemi vypadá jako rocker. Ale celkem obyčejný určitě není, snad jen na první pohled. V jeho věku (53) již chlapem citelně ubývá fyzických sil, ale Kurt je vzácnou výjimkou. Přitom je jeho životní styl na míle vzdálený životosprávě výkonného sportovce. Přehled jídel, která běžně konzumuje, by odborníkovi na vhodnou stravu zježil vlasy. Kurt si s velkou rozkoší dopřeje dvojitý hovězí hamburger, zalije ho litrem piva a na jeho postavě je to i trochu vidět. Asi nikdo by nepředpokládal, že je to světový rekordman. Jenže Kurt pracuje jako softwarový specialista a k zákazníkům se dopravuje zásadně na kole. Denních sto kilometrů je pro něj absolutně běžných. Silnice v okolí jeho bydliště jsou všelijaké. Jejich povrch tvoří asfalt, utlačená hlína, jsou rovinaté, ale i výrazně zvlněné. Kurt tedy každý den v rámci svých pracovních povinností trénuje jako pravý cyklistický profesionál. Nezastaví ho ani případné špatné počasí.
V jednom okamžiku svého života si řekl, že by chtěl dokázat něco výjimečné. Nejraději něco, co ještě nedokázal nikdo jiný. Tvrdohlavý Kurt nezvykne nerealisticky snívat, pro splnění své touhy udělal maximum. Několik let věnoval přemýšlení, plánování, tréningu, protože výkon, který si umínil dosáhnout, byl extrémně náročný. Rozhodl se, že za jediný rok projede na kole víc než 75 000 mil, tedy 120 000 kilometrů. Dosáhnout takovou metu si vyžaduje skutečně extrémní kondici a výdrž. Každý den odšlapat v průměru 328 kilometrů a vydržet to celých 365 dní, to je bláznovství a zázrak zároveň.
Během jeho rekordního výkonu se k němu přidávali desítky cyklistů. Aby ho podpořili a rozptýlili jeho samotu. Aby dokázal pokořit takovou obrovskou vzdálenost, musel šlapat i
přiměřeně rychle. Některé úseky až kolem 35 kilometrů za hodinu. A své pohnutky vysvětlil lakonicky: „Proč jsem se na to dal? Protože všichni říkali, že to nejde.“ Jenže
celý pokus nepozůstával jen z dvanácti, občas i čtrnácti hodin namáhavého šlapání.
Logicky potřeboval i jíst a spát, takže bláznivý pokus bylo potřeba podrobně naplánovat a počítat s každým detailem. O kompletní servis se starala Kurtova přítelkyně Alicia. Zahrnoval zabezpečení noclehu, jídla, praní oblečení, nevyhnutnou údržbu kola, jeho případné opravy, vybírání trasy s ohledem na počasí a směr větru.
Searvogelova jízda se shodou náhod časově kryla s pokusem britského vytrvalostního
cyklisty Stevea Abrahama, který si stanovil stejný cíl, projet na kole za rok co nejvíc kilometrů. Zatímco oba dva cyklisté vnímali vzájemnou rivalitu vcelku „sportovně“, jejich fanoušci vedli na sociálních sítích vášnivé polemiky. Abraham se během pokusu nešťastně srazil s jezdcem na mopedu a musel svou snahu ukončit. Jeho příznivci od té chvíle rozpoutali internetovou válku plnou nenávistných komentářů na adresu Searvogela. Ten nadále pokračoval, soustředěn jen na každodenní šlapání, ale na psychické pohodě mu to rozhodně nepřidalo.
Alicia mezitím musela čelit pocitům osamělosti a neustálému stresu ze zabezpečování nevyhnutných potřeb pro Kurta. Jednoho dne se rozhodli vrátit do Arkansasu, kde byl jejich domov. Oba byli psychicky na dně a uvažovali o ukončení jízdy. Alicia však dostala, jak se později ukázalo, spásonosný nápad. Oslovila komunitu rekreačních cyklistů v regionu s prosbou, aby doprovázeli Kurta při jízdě. Osamělá monotónnost sólisty se okamžitě změnila na veselou partii, které kilometry ubíhaly mnohem rychleji. Samozřejmě, sestava se, kromě Kurta, neustále měnila. Uvolněná nálada zásadně změnila i psychický stav hlavního protagonisty. Zatímco předtím vážně uvažoval, že to vzdá, teď už věřil, že může být úspěšný.
Searvogelova jízda se shodou náhod časově kryla s pokusem britského vytrvalostního
cyklisty Stevea Abrahama, který si stanovil stejný cíl, projet na kole za rok co nejvíc kilometrů. Zatímco oba dva cyklisté vnímali vzájemnou rivalitu vcelku „sportovně“, jejich fanoušci vedli na sociálních sítích vášnivé polemiky. Abraham se během pokusu nešťastně srazil s jezdcem na mopedu a musel svou snahu ukončit. Jeho příznivci od té chvíle rozpoutali internetovou válku plnou nenávistných komentářů na adresu Searvogela. Ten nadále pokračoval, soustředěn jen na každodenní šlapání, ale na psychické pohodě mu to rozhodně nepřidalo.
Alicia mezitím musela čelit pocitům osamělosti a neustálému stresu ze zabezpečování nevyhnutných potřeb pro Kurta. Jednoho dne se rozhodli vrátit do Arkansasu, kde byl jejich domov. Oba byli psychicky na dně a uvažovali o ukončení jízdy. Alicia však dostala, jak se později ukázalo, spásonosný nápad. Oslovila komunitu rekreačních cyklistů v regionu s prosbou, aby doprovázeli Kurta při jízdě. Osamělá monotónnost sólisty se okamžitě změnila na veselou partii, které kilometry ubíhaly mnohem rychleji. Samozřejmě, sestava se, kromě Kurta, neustále měnila. Uvolněná nálada zásadně změnila i psychický stav hlavního protagonisty. Zatímco předtím vážně uvažoval, že to vzdá, teď už věřil, že může být úspěšný.
V jeden den Kurt místo tradičních více než 320 kilometrů projel „jen“ 260, ale mělo to radostnou příčinu. Kurt a Alicia totiž kromě jízdy stihli i odskočit si na tamní soud a zpečetit svůj blízký vztah manželstvím. V jedno pondělní ráno, přesně 4. ledna 2016 o čtvrt na sedm, vyrazil Kurt na poslední etapu. V předchozí den za chladného a deštivého počasí zatnul zuby a na konto si připsal úctyhodných 416 kilometrů. Jen 224 mu chybělo k vyrovnání platného rekordu. Mohl si dovolit mnohem volnější tempo. Navzdory tomu už byl o půl třetí odpoledne jen osm kilometrů od platného rekordu, ačkoli rok od startu měl vypršet až v sobotu. Přesně na místě, kde Kurt vyrovnal předchozí rekord, ho u silnice vítal velký oslavný billboard a potlesk fanoušků i jeho již téměř dospělých dvou dcer a syna. Jeho děti neváhali šlapat na kolech celých čtrnáct hodin, aby byli v slavném okamžiku se svým otcem a mohli ho podpořit.
Následujících pět dnů Searvogel přidával další kilometry k do té doby platnému rekordu Tommyho Godwina, vytvořenému ještě v roce 1939! Ten měl hodnotu 75 065 mil, tedy 120 779 kilometrů. Do vypršení kompletního roku jízdy dokázal Kurt vylepšit Godwinův výkon o 1653 km. Nový světový rekord představoval 76 076 mil, tedy 122 433 kilometrů.
Během tvrdé přípravy na vytvoření tohoto světového rekordu byl Kurt Searvogel přesvědčen, že ho to připraví o rok normálního života. Že kromě dennodenního úmorného šlapání nebude znát nic jiného. Skutečnost byla diametrálně odlišná, což po završení rekordu popsal slovy: „Tento poslední rok mého života mi nic nevzal, naopak. Během své jízdy jsem poznal mnoho nových lidi, získal desítky dalších přátel a navštívil mnoho krásných míst.“
Kurt Searvogel ve chvílích, kdy stanovil svůj rekord, vůbec netušil, že bude v platnosti jen skromné čtyři měsíce. V té době již totiž ukrajoval obrovské denní dávky v sedle kola budoucí nový rekordman. Kurtův výkon v polovině května 2016 ztratil statut nejlepšího výkonu v historii. Ten si přisvojila jistá neuvěřitelná žena. Právě o ní bude následující kapitola našeho seriálu o úchvatných cyklistických rekordech...
Následujících pět dnů Searvogel přidával další kilometry k do té doby platnému rekordu Tommyho Godwina, vytvořenému ještě v roce 1939! Ten měl hodnotu 75 065 mil, tedy 120 779 kilometrů. Do vypršení kompletního roku jízdy dokázal Kurt vylepšit Godwinův výkon o 1653 km. Nový světový rekord představoval 76 076 mil, tedy 122 433 kilometrů.
Během tvrdé přípravy na vytvoření tohoto světového rekordu byl Kurt Searvogel přesvědčen, že ho to připraví o rok normálního života. Že kromě dennodenního úmorného šlapání nebude znát nic jiného. Skutečnost byla diametrálně odlišná, což po završení rekordu popsal slovy: „Tento poslední rok mého života mi nic nevzal, naopak. Během své jízdy jsem poznal mnoho nových lidi, získal desítky dalších přátel a navštívil mnoho krásných míst.“
Kurt Searvogel ve chvílích, kdy stanovil svůj rekord, vůbec netušil, že bude v platnosti jen skromné čtyři měsíce. V té době již totiž ukrajoval obrovské denní dávky v sedle kola budoucí nový rekordman. Kurtův výkon v polovině května 2016 ztratil statut nejlepšího výkonu v historii. Ten si přisvojila jistá neuvěřitelná žena. Právě o ní bude následující kapitola našeho seriálu o úchvatných cyklistických rekordech...