Psychika mladého sportovce hraje důležitou roli při rozvoji talentu

19.12.2017, 16:00 | Magazín C-I.sk | Rastislav Boris
Mladé sportovce ve světe provází několik problémů, se kterými se musí vypořádat. Proto je velmi důležitá silná psychika sportovce. Může tvořit hranici mezi neúspěšnými a úspěšnými, mezi průměrnými a špičkovými sportovci.
 
Tělo a duše tvoří symbiózu. Navzájem se ovlivňují. Věděli to už v období antiky, kdy se od sportovce očekávaly také psychické vlastnosti jako odvaha, ušlechtilost, sebeovládání a silná vůle. Mnohem později v roce 1965 se uskutečnil první mezinárodní kongres psychologie sportu v Římě. Zároveň vznikla Světová společnost psychologie sportu. Lidé se začali podrobněji zabývat vztahem mezi psychikou sportovce a jeho sportovním výkonem.

Tento vliv psychiky na výkon se různí podle konkrétního sportovce, sportu a úrovně. Třeba český cyklista Leopold König věří, že psychická síla je velmi důležitá: "Přikládám tomu velkou váhu, hlava je pro úspěch určitě velmi důležitá. Neodvažuji se vyjádřit v procentech, ale někdy může být psychika i polovina výkonu. Před několika lety jsem začal číst knížky od Dona Miguela Ruize a psychicky mi to velmi pomáhá. Pomáhá mi to připravit se na akce. "
 
Samozřejmě, oproti vyspělému světu zaostáváme. V severní Americe nebo západní Evropě je péče o psychiku sportovce běžná. Sportovní psychologové či mentální koučové patří do podpůrného týmu stejně jako trenéři, fyzioterapeuti či lékaři. Zde je to složitější a častěji se vyskytuje předsudek, že psycholog je pouze pro "blázny". Sportovní psychologové se využívají poměrně málo. V České kinantropologické společnosti naštěstí funguje Sekce sportovní psychologie, která sa těmito tématy zabývá.
 
 
Jak to vidí sportovní psycholog Tomáš Gurský?
 
Mezi nejzkušenější sportovní psychology patří také PhDr. Tomáš Gurský. Mimo jiné spolupracoval s mládežnickými reprezentacemi ve fotbale, hokeji nebo volejbalu. Dobře zná situaci mladých sportovců a zná i jejich problémy. Snaží se jim pomáhat: "Snažím se pracovat se sportovci systematickým přístupem. To znamená, že hledám všechny psychologické zdroje, vnitřní i vnější, aby sportovec mohl rozvinout svůj talent. Z vnitřních zdrojů jsou to zejména vlastnosti, které sportovec má - někdo je například talent na pohyb, jiný je houževnatý bojovník, další je kreativní hráč apod. Pak jsou tu vnější zdroje jako dobré zázemí v rodině nebo místo, kde sportovec bydlí. Stává se, že sportovec potřebuje udělat vnější změnu na to, aby udělal výrazný skok dopředu, " řekl v rozhovoru pro náš portál.
 
 
stocek 2017 msr podium
Matúš Štoček na MSR v Žiari (© Jaroslav Maliňák, Cycling-Info.sk)
 
 
Bohužel, mladí lidé často nemají kde nebo za co sportovat. Nedostatečné financování sportu státem, respektive špatné přerozdělení peněz, to jsou známé problémy. Pro psychiku mladých sportovců to není jednoduché. "Pokud stát do sportu systémově investuje, vrátí se mu to mnohonásobně v zdravější a psychicky odolnější populaci. Na druhé straně stát, který do sportu neinvestuje, se z hlediska budoucnosti chová velmi nerozumně a nezodpovědně. Tím, že to stát nechává na rodičích a na partikulárních zájmech, obírá většinu mládeže o možnost zdravého vývinu prostřednictvím sportu, "míní Tomáš Gurský.
 
Rodiče musí často zastupovat roly státu. V tom nejlepším případě z toho vzniknou úspěchy. Podle Gurského však spojení rodiče a trenéra v jedné osobě není zrovna nejlepším řešením: "Cesta trenéra - rodiče v jedné osobě je pouze nouzovým východiskem. Oddělit obě role je psychologicky velmi obtížné, nemluvě o časové a ekonomické zátěži pro celou rodinu. Je to hra vabank. Sportovci podporováni pouze vlastními rodiči, pokud se jim jednou podaří dostat na vrchol, nemají žádný morální důvod státu něco vracet, proto i mnozí odcházejí do zahraničí. "
 
Navíc dalším nedostatkem systému našeho sportu je, že v některých případech jsou děti bohatých rodičů nepřiměřeně zvýhodňovány. Trenér jim dává více příležitostí hrát bez ohledu na výkony, což je samozřejmě neobjektivní a nespravedlivé. Podle francouzského výzkumu před pár lety, který provedl Institut de Recherche Bio-Medicale et Epidemiologique du Sport v Paříži se špičkovými sportovci, úzkosti nejčastěji propadají sportovci ve sportech, kde se hodnotí estetická nebo umělecká stránka výkonu (krasobruslení, skoky na lyžích), tedy kde sportovci nemají výsledky svého snažení pod takovou kontrolou a musí přijmout subjektivní rozhodnutí rozhodčích. V slovenském prostředí může něco podobného vyvolat trenér, pokud rozhoduje subjektivní, ne podle výkonů.
 
Podle Tomáše Gurského platí ve vztahu trenéra a sportovce ještě jedna důležitá zásada: "Pokud se sportovec naučí spoléhat na vlastní přednosti, má větší radost ze sportu než ten, kterému trenér vnutil pouze vlastní představu. Proto rád pracuji v trojici i s trenérem, který potenciál sportovce každodenně rozvíjí. "
 
 
Puberta
 
Další výrazný vliv na psychiku mladého sportovce má puberta. Naštěstí tento vliv znají sportovci z celého světa. Určitá nespravedlnost je spíše mezi dívkami a chlapci. A co nato říká Tomáš Gurský? "Puberta je výrazná a komplexní změna v celém organismu, která zasáhne i psychiku. Projevuje se to zejména změněnou emocionalitou, změnou hodnot a vzdorovitosti. Pubertální fáze je u dívek zahájená zpravidla o 1-2 roky dříve než u kluků. Dívky jsou během puberty svědomitější a citlivější na vztahy než kluci, kteří jsou vzdorovitější a chtějí si věci řešit po svém. je třeba vědět změnit přístup a komunikaci se sportovcem a namísto autoritativního prosazoval více partnerský přístup. Trenéři, kteří to dokážou, o sportovce v pubertě nepřijdou. "
 
 
Přechod mezi dospělé
 
Velký tlak na psychiku cítí sportovec během vrcholných akcí jako OH, MS nebo ME. V životě mladého sportovce má podobný význam přechod do vyšší kategorie, zejména přechod mezi dospělé. Psychika sportovce se musí vyrovnat s velkými změnami. Jeden z příkladů uvedl bývalý cyklista a aktuální trenér Martin Riška. "Například u cyklisty je přechod mezi profesionály velmi náročný. V jednotlivých kategoriích je velký rozdíl v délce akcí a ve výkonnosti konkurence. Je opravdu náročně vyrovnat se s tím, zatnout zuby a trénovat. Zatímco junior přejde k mužům a výkonnostně poskočí, tak to chvíli trvá. Může to trvat rok nebo i dva roky, než dosáhne na nějaký úspěch. Je to velká zátěž a může ztratit motivaci. Podpora rodiny nebo týmu je opravdu nezbytná. Pokud bohužel ztratí motivaci a nemá ani podporu týmu nebo rodiny, tak to musí byt psychicky velmi silný jedinec, aby to ustál. "
 
Sportovní psycholog Tomáš Gurský souhlasí: "Jsou sporty, kde je přechod od juniorů k seniorům velmi těžký, protože seniorské soutěže jsou mnohem náročnější z hlediska výkonnosti, taktiky nebo logistiky. I cyklistika má tento přechod velmi náročný, proto bylo správné zařadit kategorii do 23 let nebo vytvořit speciální hodnocení jako nejlepší mladý jezdec apod. Musí s tím ale počítat zejména lidé v týmu a rodina, vytvořit mladému sportovci podporu a mít trpělivost. Adaptace trvá někdy více než jednu sezónu, což je pro mnohé finančně tak náročné, že se talent může ztratit. Existují naštěstí projekty s institucionální podporou."
 
 
Sebevědomí a vítězný duch
 
Mladý sportovec potřebuje zdravé sebevědomí, odvahu, víru ve vlastní schopnosti a vítězného ducha. Nemůže přemýšlet nad papírovými předpoklady, protože neznamenají všechno. Mladým sportovcům to někdy chvíli trvá, než pochopí, že i sportovci z favorizovaných zemí jsou jen lidé z masa a kostí. Například mnoho tenistů a tenistek se dostalo do nejlepší dvacítky až po pár letech zkušeností s elitním okruhem. Pozitivní zkušenost zažil i Leopold König. "Před několika lety jsem si otestoval důležitost psychické přípravy. Od té doby jsem nabral zdravé sebevědomí, nebál jsem se jít do toho, nebál jsem se velkých jmen."
 
Názor Tomáše Gurského: "Z více než 25leté praxe sportovního psychologa mi vychází, že zde dozrávají sportovci o něco později než v zahraničí. Je třeba mít proto rozvinutou vysokou míru frustrační tolerance a schopnost překonávat neúspěchy. Každý překonaný neúspěch člověka sice trochu přibrzdí, ale posiluje. Pro toho, kdo vydrží, příležitosti postupně přijdou. Ve sportu platí, že je třeba mít i trochu štěstí, ale štěstí je to, když se setká připravenost s příležitostí. "
 
 
Talent není všechno
 
Dobrou zprávou je, že pokud mladý sportovec momentálně není nejlepší a nemá největší talent, tak může uspět a může se stát nejlepším. Tomáš Gurský říká, že úspěch ve vrcholovém sportu se skládá z několika složek: "Ve sportovní kariéře se nejčastěji zmiňují tři složky úspěchu: talent, práce a štěstí. U někoho je více jednoho, u jiného toho druhého, ale kdo se chce dostat zcela na vrchol, potřebuje všechny tři složky. Pokud je někdo výjimečný talent, nesmí zůstat dlouho v průměrném prostředí, musí jít do lepší konkurence, aby tam získal více houževnatosti a zkušeností. Proces zrání je alchymie, kterou ovládají jen výborní trenéři. Kdo nadělá mnoho chyb, tomu víno nedozraje. Ve sportu se často skloňuje otázka, která z těchto složek je pro konečný úspěch nejdůležitější. Odpověď zní: práce. Nedostatek talentu mnozí skvělí sportovci dokázali nahradit větší pracovitostí a štěstí se, jak víme, nakonec přikloní k tomu, kdo si ho více zaslouží, "uzavřel náš rozhovor.
 
 

Diskusia

Diskusia neobsahuje príspevky.