Martin Svrček
Do nové sezóny vstoupili někteří jezdci velmi odhodlaným způsobem. Už na začátku vidíme vrchařská představení, které by se neztratila ani na Grand Tour, což mělo za následek prolomení rychlostních rekordů na některých stoupáních. A pořádně razantní finiš nabídla i La Primavera.
Únorové závody nastavily laťku velmi vysoko
Všechno to odstartoval Richie Porte na Willunga Hill (3,6 km; 7,1%). V domovské aréně úřadoval doposud počtvrté za sebou a za ty čtyři roky dokázal vylepšit svůj čas o třicet vteřin. V sezóně 2014 začínal na úrovni 8:18 a před dvěma měsíci skončil na hodnotě 7:41, čímž vytvořil jasný rekord tohoto krátkého stoupání. Australský závodník má kvalitní spurt na takovém cílovém kopci, ale ty správné parametry Grand Tour jezdec potvrdil až na Paříž - Nice.
Ještě před francouzskou akcí jsme byli svědky několika silných představení během přípravných závodů v únoru, ale vzhledem k předvedeným výkonům je výraz "přípravná" neadekvátní, protože několik lídrů jezdilo ve špičkové formě. Přesvědčili se o tom konkurenti Naira Quintany na Kolem Valencie, kde kolumbijský jezdec vyrazil do tvrdého útoku na Mas de la Costa (3,9 km; 12,5%) a na tomto prudkém stoupání sólovou jízdou eliminoval konkurenci.
 Quintana útočí na Mas de la Costa |
Zajímavé bylo, že jeho výsledný čas 15:35 byl jen o devět vteřin pomalejší, než jaký dosáhli na tomto kopci na loňské Vueltě Contador, Froome, Chaves a i zmíněný Quintana. Jezdec týmu Movistar se tak ve Valencii prezentoval přibližně stejným výkonem, jaký ukázal ve třetím týdnu na španělské Grand Tour. Jistě, okolnosti byly různé, ale Quintana už v únoru dokázal dosáhnout výkon přibližně 6,4 W / kg, s nímž by se neztratil na žádné GT.
Ve stejném období na Ruta del Sol se nenechali zahanbit Alberto Contador a Alejandro Valverde. Aktivní byl zejména Pistolero, který atakoval během úvodních dvou etap. Silný výkon předvedl zejména na Peňa del Aguila (4,9 km; 9,6%), na jehož vrchol vyskočil za 15:25, a z pohledu wattů dosáhl přibližně stejnou úroveň jako Quintana na Mas de la Costa. Ani po tomto výborném představení však nemohl být španělský jezdec spokojen. Na Peňa del Aguila doplatil na jednoduchý poslední kilometr, kde ho předjel Pinot, a v celkovém pořadí ho porazil Valverde o jednu vteřinu.
Rychlostní rekord byl zlomený i na stoupání Jebel Hafeet (10,9 km; 6,8%), které je symbolem Abu Dhabi Tour. Cenný skalp ukořistili Rui Costa a Ilnur Zakarin, oba však vytěžili z vysokého tempa, které nastavil na začátku kopce Quintana. Portugalský cyklista zastavil časomíru na úrovni 26:33, čímž překonal dosavadní rekord Estebana Chávese o 29 vteřin.
| Rui Costa a Ilnur Zakarin na Jebel Hafeetu (© Abu Dhabi Tour / ANSA/CLAUDIO PERI) |
Dlouhé kopce a parádní výkony už na P-N a T-A
Pak přišly na řadu velké akce Paříž - Nice a Tirreno - Adriatico, kde jezdci na Grand Tour demonstrovali svoji sílu na těžkých a dlouhých stoupáních.
Na francouzské závody musí mít smíšené vzpomínky Richie Porte. Po úvodních větrných etapách ztratil jakoukoli šanci na získání celkového triumfu, což byla pro něj škoda, protože v kopcích byl na parádní úrovni. Nejrychlejší čas ze všech jezdců dosáhl již na konci ITT na Mont Brouilly, ale svou nejlepší úroveň předvedl v královské etapě. Cílové stoupání Col de la Couillole (15,8 km; 7,4%) absolvoval za 41:51, ale co je nejdůležitější, na tomto dlouhém kopci předvedl výkon 6,25 W / kg. Tímto způsobem by porazil Frooma na Pierre-Saint-Martin v roce 2015 a vyrovnal by své nejlepší loňské představení na TdF. A na této úrovni se Porte prezentuje už v březnu.
| Finále na Col de la Couille na Paříž - Nice 2017 |
I Alberto Contador potvrdil na P-N svou kvalitní výkonnost. Na Col de la Couillole zaostal za Portem dvacet vteřin, ale jeho výkon se rovněž pohyboval v okolí 6,2 W / kg. Zkušený jezdec však předvedl skvělý atak v závěrečné etapě, kde vystartoval dopředu na Cote de Peille (6,6 km; 7%). Na tomto stoupání útočil i v minulé edici, ale tentokrát byl rychlejší o dvacet vteřin, a při výsledném čase 15:42 dosáhl výkon 6,85 W / kg, což je pořádný kalibr i na Tour de France.
Na Tirreno - Adriatico se znovu vytáhl Nairo Quintana. Podruhé byl nejlepší na Monte Terminillo (15,1 km; 7,5%) a svůj předchozí čas vylepšil o 27 vteřin, ale v roce 2015 byly na tomto kopci nesrovnatelně horší podmínky. Jeho nynější výsledek 40:56 ale není rekordním časem, ten dosáhli v ročníku 2003 na Giru italští jezdci Garzelli a Simoni, kteří byli ještě o 29 vteřin rychlejší. I Nairo Quintana dokázal v dlouhém kopci v této části sezóny udržet výkon na hodnotě okolo 6,2 W / kg, takže se udržuje na stejné úrovni jako Porte s Contadorem.
Za těmito závodníky nezaostali ani Alejandro Valverde a Chris Froome na Kolem Katalánska. Třešničkou na dortu celé akce byl horský dojezd na Lo Port (8,4 km; 8,9%), kde předvedl znamenitý výkon jezdec týmu Movistar. Ve finále ujel Contadorovi s Froomem, těžký kopec překonal za 24 minut a za tento čas dosáhl impozantní výkon 6,6 W / kg. Byl to zdaleka nejlepší lezecký výkon, jaký předvedl Valverde v letech, a s takovými parametry by atakoval nejvyšší příčky na loňských Grand Tours.
| Alejandro Valverde po triumfu na Lo Port (© Movistar Team) |
Chris Froome finišoval v této fázi hned za ním. Britský jezdec sice nezávodil dlouhou dobu a ani se neprosadil v klasifikaci v Katalánsku, ale po tomto představení je zřejmé, že i on dokáže a bude závodit na mimořádně vysoké úrovni. Dosud to však ukázal pouze během jednoho jediného dne. Alberto Contador skončil třetí na Lo Port a výkonem navázal na předchozí akce, kde dosahoval standardně vysoké hodnoty. Přesto čeká na své první vítězství v ročníku.
Už v únoru a březnu se prezentovali Quintana, Porte, Contador, Valverde, ale také Froome na takové úrovni, která by jim zaručila velmi dobrý výsledek na předchozích Grand Tour. A protože ty nejdůležitější závody tohoto ročníku mají stále před sebou, jejich výkonnost by měla ještě stoupat. Uvidíme, jaký prostor pro zlepšení ještě najdou.
Pořádná rychlost i na San Remu
Dynamickou koncovku obstarali i nejsilnější jezdci na Milán - San Remo. Šlo se velmi rychle už přes Cipressu (5,7 km; 4,1%). Hlavní skupina dosáhla nejrychlejší čas od roku 2009 (v sezóně 2011 byl lepší i osamocený Scarponi), ale na rekordní výsledek by potřebovala smazat ještě 31 vteřin. Na Poggiu (3,7 km; 3,9%) již vedoucí trojice Sagan, Kwiatkowski a Alaphilippe nasadila pořádně tempo, tedy světový šampion, a necelé čtyři kilometry proběhli za 5:55. Naposledy byl rychlejší Alberto Elli v roce 1998.
V minulém ročníku dosáhl Kwiatkowski pomalejší čas o patnáct vteřin, v sezóně 2015 překonala hlavní skupina tuto překážku za 6:26 a rok předtím byl peloton pomalejší o necelou minutu. Výkon na Poggiu ovlivňuje několik faktorů, tentokrát dostali Sagan a spol. výborné podmínky. Na stoupání jim foukalo od zad, na cestě byl nový asfalt a pomohlo jim i to, že letošní edice MSR měla nejpomalejší průměr za posledních deset let. Cyklisté překonali trasu průměrnou rychlostí 40,7 km / h, zatímco v předchozích ročnících se to pohybovalo v rozmezí 42-43 km / h.
Zveřejněné údaje Michala Kwiatkowského ukazují, že polský jezdec za necelých šest minut na Poggiu dosáhl výkon 6,5 W / kg, což je na konci dlouhých závodů skvělé číslo. Na tomto kopci však vedl útok Peter Sagan, jeho parametry mohly být ještě vyšší. Sagan ukázal před vrcholem brutální akceleraci, na malém prostoru, během těch 76 vteřin, si vybudoval 12vteřinový náskok na hlavní skupinu. Po tomto skvělém představení musel být v cíli právem frustrovaný, že mu takový výkon nestačil na vítězství. Tedy i La Primavera ukázala specialisty na jarní klasiky v razantním provedení, proto se můžeme těšit, co nám favorité předvedou na Kolem Flander a ardenských polích.
